Testovací exemplář miniraketoplánu Dream Chaser pro zkoušky v atmosféře v této době podstupuje zkoušky brzdícího a zatáčecího systému. Už na konci letošního roku by se měl dočkat letové zkoušky, která otevře další testovací možnosti. Cílem společnosti Sierra Nevada Corporation je vyvinout stroj schopný zásobovat Mezinárodní vesmírnou stanici a dopravovat náklad zpět na Zemi. Prvním krokem k tomuto cíli je plnorozměrový testovací exemplář Dream Chaseru, který je připojený za automobil. Ten se vždy rozjede na potřebnou rychlost a miniraketoplán otestuje své brzdy a další systémy, které budou klíčové pro úspěšné zakončení ostrých misí.
Dream Chaser je vybaven dvojicí hlavních podvozků s koly a přední podvozek je nahrazen speciální lyží. K testům se používá ranvej Edwardsovy základny, která těsně sousedí s Armstrong Flight Research Center. Po uvolnění od tahače začne Dream Chaser brzdit, až se úplně zastaví – snímače přitom sbírají informace o chování brzd, zatáčecího systému, řízení, navigace a kontrolních senzorů, která se postarají o správné zarovnání a orientaci stroje v prostoru před přistáním.
Na další měsíce se chystá ještě několik zkoušek, z nichž nejzajímavější bude shoz miniraketoplánu zpod helikoptéry. Při nich bude testovací exemplář vynesený do výšky zhruba 3 100 metrů nad terén, aby mohl provést autonomní přistání na ranveji 22L Edwardsovy základny. Nebude to ale poprvé, kdy se Dream Chaser shodí z výšky, aby přistál. Podobný test proběhl už v říjnu 2013. Stroj tehdy perfektně zvládl zarovnání před ranvejí, měkce dosedl, ale nevysunul se mu levý podvozek, takže přistání skončilo havárií.
Sierra Nevada Corporation však tvrdí, že zkouška byla úspěšná – autopilot navedl stroj k ranveji velmi přesně a k dotyku miniraketoplánu s přistávací plochou došlo téměř přesně v jejím středu. Vyšetřování nakonec zjistilo, že chyba byla v podvozkové noze, která byla „vypůjčená“ z letounu F-5E. Aktuální zkoušky už využívají pokročilejší podvozkový systém, který je velmi podobný tomu, který se má používat i v ostrém provozu.
„Používá plně autonomní letový software, který budeme využívat i při letech na oběžnou dráhu. Jsou tam shodné řídící plochy, sběrače dat a veškerá elektronika. Stroj je strukturálně podobný dřívější verzi, ale prakticky kompletně celý interiér byl modernizován a obměněn,“ popsal pro web spaceflightnow.com Mark Sirangelo, korporátní vicepresident Sierra Nevada Corporadion pro v rámci divize kosmických systémů.
Zatímco probíhají zkoušky stroje pro testy v atmosféře, technici už budují skutečný letový hardware, který má letět na oběžnou dráhu nejdříve v roce 2019. Ve srovnání s raketoplány NASA, je Dream Chaser zhruba čtvrtinový a do vesmíru jej bude pod aerodynamickým krytem vynášet raketa Atlas V. Stroj by měl být schopen dopravit k ISS až 5,5 tuny zásob jak v hermetizované, tak i nehermetizované sekci. Druhá jmenovaná část má být umístěna v zadní části stroje a na konci každé mise ji raketoplán odhodí, aby mohla shořet v atmosféře, zatímco samotný Dream Chaser díky tepelnému štítu přečká spalující žár a dosedne na ranvej.
Dream Chaser má vážit v plně naloženém stavu 20 tun, takže pro vynesení na oběžnou dráhu bude potřebovat nejsilnější verzi Atlasu V, tedy konfiguraci 552 s pěti urychlovacími bloky na tuhé palivo. Zajímavé je ale poslední číslo z výše uvedené trojice. Dvojka totiž značí, že se použije dvoumotorový horní stupeň Centaur, který ale zatím ještě neletěl.
Na konci mise by měl miniraketoplán přistávat na dlouhé floridské ranveji Shuttle Landing Facility, kam dosedaly známé americké raketoplány. Ve svým útrobách ponese především cenné výsledky biologických experimentů, které nebudou při návratu zažívat velké přetížení, které na ně čeká u běžně přistávajících kosmických lodí. Sierra Nevada Corporation navíc plánuje opakované používání miniraketoplánů, které by měly letět na několik misí.
O tom, že Dream Chaser bude zásobovat ISS nákladem rozhodla NASA v roce 2016, když firmu Sierra Nevada Corporation vybrala společně se SpaceX (loď Dragon 2) a Orbital ATK (Cygnus). Druhé dvě jmenované firmy již stanici zásobují, ale jejich kontrakt vyprší v roce 2018. Pro období let 2019 – 2024 se k nim tedy přidá i Sierra Nevada, přičemž každá firma má přislíbeno minimálně šest letů.
Původně byl Dream Chaser vyvíjen pro pilotované lety, ale v této výzvě se nakonec v roce 2014 radovaly firmy Boeing a SpaceX. Inženýři proto malý raketoplán předesignovali tak, aby zvládal automatickou logistiku ISS. Termín prvního ostrého letu zatím neznáme přesně. Hodně to souvisí s tím, že Sierra Nevada Corporation i NASA souhlasily s tím, že ostré misi nebude předcházet samostatný orbitální let miniraketoplánu.
Termín letu tedy hodně závisí na tom, jaký schválí letový harmonogram zásobování stanice. NASA v červnu oznámila, že zatím v rámci programu Commercial Resupply Services-2 objednala pouze jediný let k ISS. Ten získala Orbital ATK a týká se letu v roce 2019. Očekává se, že i SpaceX a Sierra Nevada Corporation by měly v nejbližších měsících získat také první objednávku.
Zdroje informací:
https://spaceflightnow.com/
https://www.sncorp.com/
https://twitter.com/
Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/DE8hI-VXkAAzpIJ.jpg:large
https://pbs.twimg.com/media/DE84hiZXgAALff_.jpg:large
https://pbs.twimg.com/media/DE9qze4VwAEGPnW.jpg:large
https://c.slashgear.com/wp-content/uploads/2015/03/03-23-15-1-Dream-Chaser-7.png
https://i.ytimg.com/vi/DgMml97_FRw/maxresdefault.jpg
„se zkouší“ nebo „je zkoušen“?
Takovéhle slovíčkaření snad není potřeba. 😉
Toto je přesně tem směr, který se mně líbí… Právě proto mně bylo tak líto ukončení Space Shuttlu.
Pokud to dotáhnou do konce, bude Dragon jen pouhou vylepšenou jednoduchou kapslí, které se navíc rozplynul sen o řízeném přistání pomocí motorů…
Ideální kombinací by bylo to vynášet Falconem 🙂 Škoda, že právě toto je naprosto nereálné.
Jojo, leda snad v pripade anomalie jako byl CRS ORB-3. To se pak poptaji bud po Cygnusu nebo FH. Ac ji rozhodne Atlasu nepreju.
Souhlas i s tou vylepsenou kapsli, ale to vis, Elon chce umrit na Marsu. A tak urcite u Dragona 2 neskonci.
Diky za clanek, cas od casu si vzdycky reknu, jak to asi vypada se Starlinerem, raketoplanem od SNC a ejhle, nekdo mi tu cte myslenky. Ikdyz mam pocit, ze trebas o Starlineru je toho znamo dost malo. Ma za sebou trebas uz pad abort test? Hned jak dojedu z Chorvatska, mrknu na to, tady na te wifi nema cenu cokoliv hledat;-)
PAT Starlineru je plánován na únor 2018.
Tam je spíš problém v tom, že potřebují 5m aerodynamický kryt a do Falconu se vejde pokud dobře vím náklad o max průměru 4,6m. Tudíž neřešitelné.
Falcon má dokonca o nejaké drobné kryť dokonca väčší ako atlas 5m kryt kde sa zmestí náklada max o šírke 4572 mm F9 ako správne píšeš 4600 mm 😀
http://www.ulalaunch.com/products_atlasv.aspx
…Dragon jen pouhou vylepšenou jednoduchou kapslí, které se navíc rozplynul sen o řízeném přistání pomocí motorů……
Tak tohle mi uniklo. Zkoušel jsem o tom něco (česky) najít, ale asi špatně. Můžete mne někdo nasměrovat?
Pani asi trocha zvelicuju. Na nedavnej konferencii Musk priznal, ze nateraz SpX upusta od motorickeho pristania dragonov, pretoze je to nesmierne narocne na certifikaciu. Viem si to predstavit, takym sposobom sa nikdy doteraz v amerike nepristavalo. O technicke problemy sa asi jednat nebude, to by ohrozilo cely program Red Dragonov a to pokial viem zatial ohlasene nebolo.
Mrkněte třeba na náš článek, nebo na web elonx.cz.
Škoda jen,že neprošla ta pilotovaná verze.Strašně jim fandím,není to sice můj oblíbený Shuttle,ale přesto vypadá moc hezky a vzkvétá ve mně naděje,že snad v budoucnu se vrátí doba nových raketoplánů.Díky za pěkný článek.
Ale tak když šlo předělat pilotovanou verzi na nákladní, půjde zase časem nákladní předělat na pilotovanou. Obzvláště když se ten prcek osvědčí jako náklaďák a bude spolehlivý. Firma teď bude mít zakázky a tím pádem i zisk. A kde je psáno že to nemůžou vrazit třeba do stále populárnější orbitální turistiky. To už je pak na nich. Teď se prostě přizpůsobili požadavkům zákazníka podobně jako SpaceX se zrušením retropulzního přistání u Dragonu2. Budoucnost ukáže…
Škoda jen, že je nutný ten aerodynamický kryt při startu. Bez něj by se ušetřila hmotnost i jeho nezanedbatelná cena.
Taky by se mi líbilo, kdyby startoval bez krytu podobně jako Dragon. Škoda, evidentně je to extrémně obtížný úkol. Stroj je to jinak opravdu krásný a snad bude i účelný.
Kdysi měl tak startovat X-20.
I evropský Hermes.
Pokud si dobře pamatuji, původní verze Dream Chaseru měla vézt až 7 astronautů a startovala bez aerodynamického krytu, připojená přes interstage, který umožnil přechod z kruhového tvaru horního stupně rakety na obdélníkový tvar ocasu raketoplánu. Křídla sklápěcí nebyla. Proč to nakonec nacpali pod ten kryt, to by mě taky dost zajímalo. Při správném úhlu náklonu to při startu musí být pro raketoplán hračka přejít přes maxQ, ne?
Miniraketoplan nezlavne aerodynamicke namahanie zo vsetkych uhlov, je navrhnuty efektivne z hladiska vahy a pevnosti pre brzdenie pri navrate do atmosfery, nie pri jej opustani. Ono sice 5mil.$ je dost za ae. kryt ale upravit raketu aby spolahlivo lietala bez neho tiez nieje zadarmo, myslim ze tam vstupuje do hry velmi vela faktorov, ktore hovoria v neprospech startu bez krytu ci uz ekonomickych, technickych alebo bezpecnostnych.
Proč má vpředu místo kolečka lyži?
Myslím že len kvôli tomu že ho potrebujú tahať tým autom po ranveji 🙂
Mělo by to být kvůli jednodušší a odolnější konstrukci.
Stejně to má i Virgin Galactic, ono vepředu není moc místa, tak tohle je jednoduší řešení a funkčně stačí
Lyže je stabilnější a možná i skladnější.
Mimochodem na speciální lyžích přistával i první raketoplán, který se kdy s člověkem podíval do vesmíru – americký X15.
Aj nemecke raketove minilietadielko me163 pristavalo na lyzine, tusim na trave :). Je to docela primitivny ale zato efektivny sposob prevedenia podvozku.
Miniraketoplan Dream Chaser má na stranách nízkou termo-ochranu, nákladní verze je chráněná více.