Sonda Cassini momentálně absolvovala již 12 z 22 průletů mezi Saturnem a vnitřním okrajem jeho prstenců, ale to neznamená, že se nemůžeme těšit z nových fotek měsíců. Od nich je nyní sonda moc daleko, ale zpracování snímků chvíli trvá a proto jsme se nyní dočkali doposud nejpodrobnějšího snímku povrchu měsíce Epimetheus, který je vzorným příkladem toho, jak divokým prostředím dříve sluneční soustava bývala. Epimetheus má v průměru 113 kilometrů a jeho povrch je pokryt bezpočtem kráterů, které připomínají dávné srážky s kosmickými objekty. Samotnou detailní fotku najdete v našem článku – pro srovnání jsme jako náhledový snímek použili fotku tohoto měsíce z roku 2007, která zatím patřila k nejpodrobnějším.
Tento měsíc je moc malý na to, aby si udržel atmosféru i na to, aby byl geologicky aktivní. Není proto žádná možnost, jak z povrchu tyto dávné jizvy vymazat – tedy pokud pomineme možnost, že novější krátery postupně ničí ty starší. Níže přiložený snímek vznikl letos 21. února a sever je nahoře, otočený o zhruba 32°. Snímek původně vznikl v blízké infračervené oblasti s vlnovou délkou 939 nanometrů. Snímek byl pořízen ve vzájemné vzdálenosti 15 000 kilometrů při fázovém úhlu (trojúhelník sonda – měsíc – Slunce) 71°. Výsledná fotka má rozměr 112×1125 obrazových bodů při rozlišení 89 m/pixel. Jelikož jde ale o těleso malé, není toto rozlišení zachováno všude – díváme se na povrch koule (byť nepravidelné).
Zdroj: https://www.nasa.gov
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/…/PIA09813_Epimetheus_S._polar_region.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia21335.jpg
Když vidím tyhle detailní pohledy od Cassini, říkám si, kolik takových krás pro nás skrývají dosud jen mizerně vyfocené menší měsíce Jupitera. A těch je alespoň 65! Většina samozřejmě obíhá daleko od Jupiteru, ale těch několik vnitřních by obstojně snad mohly zachytit chystané družice JUICE a Europa Clipper, co myslíte?
Ono vlastně ani u Saturnu jsme většinu jeho měsíců pořád zblízka neviděli, protože se taky jedná o vzdálené vnější měsíčky.
A co teprve systémy ledových obrů!
No nic, trochu jsem se zasnil : )
Astronom Scott Sheppard má pěkné přehledné stránky s výčtem všech známých oběžnic velkých planet. Sluneční soustava má pro naše roboty zásobu cílů ještě na hodně dlouhou dobu:
Jupiter – http://home.dtm.ciw.edu/users/sheppard/satellites/jupsatdata.html
Saturn – http://home.dtm.ciw.edu/users/sheppard/satellites/satsatdata.html
Zpátky k Epimetheovi, tenhle měsíček má několik zajímavostí:
Dost unikátní je z hlediska orbitální mechaniky – spolu s měsícem Janus je to jediný známý případ ko-orbitální konfigurace. Obíhají po téměř stejné dráze a každé čtyři roky si prohodí pozice.
Když přišly tyhle jeho detailní snímky, zaujaly mě mimo jiné ty rýhy všude po povrchu:
Tady něco o snímcích z 30. ledna: http://slunecnisoustava.blogspot.cz/2017/02/epimetheus-prekvapuje.html
Tady o snímcích z 21. února: http://slunecnisoustava.blogspot.cz/2017/02/epimetheovy-ryhy-osvetlena-noc-vrtule-v.html
.
To že vieme toho viac o tomto mesiačiku nemení nič na tom že NH k nemu poletí. Na cieli sondy sa už nedá nič meniť. Môžme iba trpezlivo čakať kedy a čo sa dozvieme nové. V každom prípade to bude fajn !
pb 🙁