Blíži sa obdobie, keď sa s vrcholom aktivity meteorického roja Perzeíd môže každý milovník oblohy do sýtosti pokochať tzv. padajúcimi hviezdami. Tento jav spôsobený vstupom prirodzených kozmických telies do zemskej atmosféry už oddávna fascinoval a aj desil našich predkov. Avšak nie je meteor ako meteor a v súčasnosti už môžme pozorovať aj podobné, nemenej pôsobivé javy, ktoré si naši predkovia pred rokom 1957 nemali možnosť vychutnať. Od začiatku kozmického veku sme totiž do vesmírneho priestoru na obežnú dráhu okolo našej planéty poslali tisíce umelých objektov – či už družíc, rakiet alebo úlomkov kozmického odpadu. Značná časť týchto umelých obežníc sa skôr či neskôr do zemskej atmosféry navráti späť – čo môže byť prísľubom rovnako a často dokonca aj pôsobivejšieho ohnivého divadla, aké vzniká aj pri vstupoch prirodzených telies. A hoci sledovanie takého divadla je hlavne o šťastí, keď už sa zadarí, stojí to za to!
Zdroj: http://www.slate.com/
Ako dobre vieme, väčšina umelých telies na zemskej orbite je ovplyvňovaná zvyškovými molekulami atmosféry, ktoré siahajú do kozmického priestoru aj tisíce km od povrchu planéty. Umelé satelity, ktoré sa okolo Zeme pohybujú minimálne prvou kozmickou rýchlosťou, do týchto molekúl narážajú a tým strácajú malú časť svojej pohybovej energie. Zvyšky atmosféry ich teda pomaly pribrzďujú, kvôli čomu sa výška orbity satelitov neustále znižuje. Samozrejme, čím je orbita nižšia, tým je koncentrácia molekúl vyššia, zrážok s nimi exponenciálne pribúda a satelit klesá stále rýchlejšie a rýchlejšie. Tento vplyv výrazne ovplyvňuje životnosť satelitov nachádzajúcich sa na orbite vo výške pod cca 400 km, kde bez aktívnej úpravy svojej dráhy vydržia nanajvýš niekoľko mesiacov. Avšak už vo výške 800 km môžu zotrvať stáročia a vo výškach nad 6 tisíc km dokonca teoreticky neobmedzene dlho, kedže tu už vplyv atmosféry úplne mizne.
Do akej miery je satelit molekulami atmosféry ovplyvňovaný ale nezávisí len od jeho výšky nad povrchom, ale aj od iných faktorov, ako je jeho hmotnosť či plošné rozmery. Čím je ľahší a rozmernejší, tým klesá z orbity rýchlejšie. Od istej výšky nad povrchom (v zásade 110 – 120 km) už dosahuje hustota atmosféry také hodnoty, že orbitálna rýchlosť akéhokoľvek satelitu je neudržateľná a satelit začne s orbity „padať“ po balistickej krivke k zemskému povrchu, pričom spočiatku stále dosahuje rýchlosti blízke prvej kozmickej (cca 7,8 km/s). Ďalej to už poznáme – podobne ako pri prirodzených meteoroch dôjde pri tejto rýchlosti kvôli vysokému treniu vo výškach cca 90 až 60 km k rozžhaveniu a deštrukcii satelitu, ktorého úlomky vďaka teplotám dosahujúcim takmer 3000 °C z veľkej časti v atmosfére úplne zhoria. Vznikne tak akýsi umelý meteor, ktorý môže hlavne pri väčších a hmotnejších satelitoch na oblohe predviesť skutočne veľmi spektakulárne divadlo. Bežný pozorovateľ ho od prirodzeného meteoru môže odlíšiť hlavne vďaka jeho relatívne nízkej rýchlosti, ktorá umožňuje jeho dlhé pozorovanie. Zatiaľ čo prirodzený jasný meteor – tzv. bolid, možno ideálne pozorovať nanajvýš niekoľko málo sekúnd, zanikajúce satelity sú bežne pozorovateľné aj desiatky sekúnd, pričom je častá aj ich mnohonásobná fragmentácia, ktorá sa u prirodzených meteorov často neprejavuje.
Zdroj: http://4.bp.blogspot.com/
V prípade, že k vstupu telesa do atmosféry dôjde krátko pred východom Slnka, alebo po jeho západe, môže byť po ňom na oblohe viditeľná jasná, postupne sa rozptyľujúca „dymová“ stopa, ktorú je možné pozorovať aj desiatky minút po páde satelitu. Ide vlastne o akúsi umelú obdobu známych nočných svietiacich oblakov (NLC), ktoré v tomto prípade tvoria mikroskopické zvyšky telesa, ostávajúce po jeho ablácii vo vysokej atmosfére. Po niekoľkých minútach od pozorovania takéhoto zániku je často možné počuť aj hlasitý sonický tresk, ktorý je spôsobený preživšími padajúcimi troskami satelitu, ktorých rýchlosť klesla pod rýchlosť zvuku.
Hoci k vstupom väčších umelých objektov do atmosféry dôjde priemerne niekoľkokrát za mesiac, presne predpovedať, kedy a nad akým územím k nim dôjde je veľmi ťažké, z dlhodobejšieho horizontu dokonca úplne nemožné. Na veľmi nízkej orbite má totiž na dráhu satelitu vplyv mnoho faktorov, akými sú hlavne nepredvídateľné lokálne fluktuácie hustoty vrchných vrstiev atmosféry, ktoré súvisia predovšetkým s meniacou sa intenzitou slnečnej aktivity.
Zdroj: http://2.bp.blogspot.com/
Tie môžu spôsobiť veľký rozptyl v predpovedi zániku satelitu a tak aj pri veľmi precíznom sledovaní jeho dráhy možno ako-tak presnú lokalitu jeho vstupu do atmosféry odhadnúť len niekoľko hodín pred ním samotným. Kvôli tomu je prípadné pozorovanie takéhoto javu naozaj hlavne o šťastí a doteraz je len málo amatérskych pozorovateľov, ktorý ho cielene pozorovali (resp. boli na jeho pozorovanie pripravený). Výnimku tvoria samozrejme pristátia či kontrolované zániky telies v atmosfére (napr. 120 tonový Mir z roku 2001, či pravidelné zániky zásobovacích lodí ISS), ktoré sa ale v zásade dejú nad rozsiahlymi a neobývanými oblasťami (hlavne juh Pacifiku), takže našinec si ich nemá veľmi šancu vychutnať.
Neplánované zániky môžu ale nastať teoreticky kdekoľvek na svete (samozrejme v závislosti od sklonu orbity satelitu) a v prípade, že sa odohrajú na jasnej večernej oblohe nad husto obývanými oblasťami, prakticky vždy pritiahnu pozornosť mnohých náhodných, zväčša úplne laických pozorovateľov. Tí ich pomerne často považujú za UFO či rozpadajúce sa lietadlo. Ako zaujímavosť možno uviesť, že viaceré vykričané UFO hlásenia z minulosti boli pozdejšie jednoznačne identifikované práve ako zániky umelých satelitov – známy prípad je napr. pozorovanie „veľkej materskej mimozemskej lode“ z Kanady z decembra 1996, ktoré bolo tzv. ufológmi dokonca zaradené medzi top 10 „UFO káuz“.
Zdroj: http://www.eclipsetours.com/
Ako sa po podrobnejšej analýze ukázalo, v skutočnosti išlo o zánik ruskej rakety Cyklon. K vôbec prvému zaznamenanému pozorovaniu zániku satelitu došlo ešte v apríli 1958, keď rozpad Sputnika 2 zaujal mnoho náhodných pozorovateľov nad východným pobrežím USA. Od vtedy bolo zdokumentovaných ďalších takmer 270 prípadov z celého sveta – ich vynikajúci prehľad, ktorý robí jeden z najvýznamnejších satelitných pozorovateľov Ted Molczan – si môžte pozrieť tu.
Samozrejme, tak ako v prípade niektorých veľmi jasných meteorov, aj zániky veľkých satelitov môžu niekedy priniesť neočakávanú dohru až na zemskom povrchu. Ako už bolo naznačené, ich časť ohnivý prechod atmosférou môže prežiť a dopadnúť až na zem. V prípade zánikov satelitov sa to deje dokonca oveľa častejšie ako v prípade prirodzených bolidov, pretože kvôli ich relatívne nižšej vstupnej rýchlosti a niektorým veľmi odolným častiam (hlavne tlakové nádrže a súčasti raketových motorov) prežije prechod atmosférou v zásade 10 – 40% hmoty satelitu.
Zdroj: http://www.eclipsetours.com/
Môže ísť o veľmi malé kúsky, ktoré vám neublížia, ani keď vás priamo trafia – tu sa naráža na známy prípad Lottie Williamsovej, ktorá bola v januári 1997 v Oklahome ako prvá osoba preukázateľne zasiahnutá malým kovovým úlomkom z posledného stupňa rakety Delta-2. Na druhej strane ale môže ísť aj o skutočne veľké úlomky schopné zničiť dom či usmrtiť človeka (pozri napr. priložené obr. zo Zimbabwe či z Brazílie), čo sa však zatiaľ našťastie nestalo. Celkovo je od začiatku kozmickej éry evidovaných vyše 70 takýchto nálezov na zemskom povrchu. Ako príklad môžme uviesť farmára z Brazílie, ktorého dom 28. decembra 2014 takmer zasiahla veľká héliová nádrž z druhého stupňa rakety Falcon-9. Takže ak niekedy budete mať to šťastie a budete nad hlavou pozorovať rozpad umelého satelitu v atmosfére, skúste aj preskúmať okolie, či vám náhodou nespadol z neba aj nejaký jeho kúsok…
No a na úplný záver si vychutnajte pár vydarených videí zo vstupov umelých telies do atmosféry z rôznych častí sveta
Zánik čínskej rakety CZ-7 nasnímaný 28. júla 2016 z Kalifornie
Kompilácia videí zo zániku ruskej rakety Zenit nad Thajskom z 1. januára 2016
Zánik posledného stupňa rakety Falcon-9 nad Brazíliou z 28. decembra 2014
Zánik posledného stupňa rakety, ktorá vyniesla pilotovanú loď Sojuz-TMA3M. Pozorované 24. decembra 2011 z Nemecka
A toto je pre zmenu záznam kontrolovaného zániku zásobovacej lode ATV-1 zachytený z lietadla nad Pacifikom
Zdroje informácii:
http://www.satobs.org/
http://www.aerospace.org/
http://www.eclipsetours.com/
http://spaceflight101.com/
https://forum.nasaspaceflight.com/
http://badufos.blogspot.sk/
Obrázky:
http://i.stack.imgur.com/CCLtJ.jpg
http://www.slate.com/…/stevecullen_chineserocket2.jpg.CROP.original-original.jpg
http://4.bp.blogspot.com/…/R0biay-UNig/s1600/AFy5oHoWOqo.jpg
http://2.bp.blogspot.com/…/10364153_10202014861252763_8398142528544707612_n.jpg
http://www.eclipsetours.com/wp-content/uploads/2012/02/bunaspheres124epm1.jpg
http://www.eclipsetours.com/wp-content/uploads/2012/02/bulawayo071513.jpg
Každý rok vyrážejí do lesu desetitisíce houbařů a sběračů lesních plodů.
Neškodilo by v médiích instruovat veřejnost směrem k těmto nálezům a nálezům meteoritů.
Slovensky? Tak to nečtu. Nic proti Slovákům ale na českém webu má být článek buď česky nebo to nějak oddělte.
Tak to se nezlobte, ale nic takového dělat nebudeme. Nikde neuvádíme, že jsme čistě český web. V historii u nás již články ve slovenštině vycházely. Navíc náš portál čte mnoho zájemců o kosmonautiku i na Slovensku. Oba jazyky jsou si hodně podobné a proto nevidím jediný důvod dělat nic z toho, co popisujete.
Teda Vy tu s námi máte „šichtu“, to Vám povím. 🙂 Zájemci o kosmonautiku jsou opravdu pestrá směsice lidí.
Mám neodolatelnou touhu ten (snad nejen dle mého názoru nesmyslný) požadavek pana Paz nehta odlehčit. Otiskujte dál slovenské texty!!! Nechci dopadnout jako jeden český „nepolitik“ a podnikatel v oblasti hnízdění čápů, který se česky nenaučil a slovensky zapomněl. 🙂
…neměly by se ty články ve slovenštině označovat třeba nějakou žlutou hvězdou nebo tak něco?
Vážený pán Šabo, vďaka za bohovsky skvelý článok!
Rado sa stalo 🙂
Slovensky ?
Naopak, velmi rád jsem si to přečetl.
Nejen že obsah je zajímavý,
ale skvěle jsem se procvičil 🙂
q.
Slovenština je krásný jazyk a Češi mu víceméně rozumí. Nevidím jediný důvod, proč by zde nemohli být články ve Slovenštině. Naopak, alespoň si jazyk našich sousedů Češi procvičí. 🙂
Dej to do Googlu, Paznechte. Slovenštinu překládá dost dobře. Já s ní nemám problém, holt starej čechoslovák :-))
Mother
Matka
Mami, myslíš, že svrhnou tu bombu?
Mami, myslíš, že se tahle píseň bude líbit?
Mami, myslíš, že mi nakopou prdel?
Mami, měl bych raději postavit pevnou zeď?
Klasika je tzv. Incident Ashburtonských koulí z dubna 1972. Na Novém Zélandu dopadlo pět titanových koulí. Šlo o pozůstatky Kosmosu 482 (neboli zamaskovaného neúspěšného sovětského pokusu o let k Venuši), konkrétně to byly nádrže. Reakce Sovětů na snahu o navrácení fragmentů byla pochopitelně taková, že od nich nepocházejí 🙂
Jestli se nebáli, aby jim Nový Zéland nenapařil pokutu za odhazování odpadků, jako to o pár let později provedli Australani kvůli zbytku Skylabu 🙂
To je snad telepatie (viz můj příspěvek níže).
Jo, 400 dolarů. Ale prý odmítli tu pokutu zaplatit. V roce 2009, po 30 letech, se na ni z recese složili posluchači jednoho rádia.
https://en.wikipedia.org/wiki/Skylab
A nápisy nábytkovým písmem svedli na Číňany? 🙂
No to nevím. Ale víte jak to dělaj. Celý svět něco vidí, ale odtamtud se ozve prosté NE. A tím to hasne 🙂
…pozor na to… jste na hraně útoku hlídacích psů chránících jméno té velké země… 🙂
Byly tam nějaké značky a ty nádrže byly svařené nějakou novou technologií z Titanu, což v té době uměl jen někdo.
https://en.wikipedia.org/wiki/Kosmos_482
…Kosmos 482 was thoroughly analyzed by New Zealand scientists which determined that they were Soviet in origin because of manufacturing marks and the high-tech welding of the titanium….
Byla to asi prekérní situace. Start se utajit nedal, na oběžné dráze přibyl další Kosmos, ale podle zbytků by se možná dalo odhalit, že cíle mise byly mnohem ambicioznější (o 4 dny dříve startující dvojče Venera 8 podala kvaliitní výkon a plně uspěla).
Kosmos 482 je vůbec docela zajímavá věc. Před pěti lety byl objeven, jak stále obíhá Zemi i se stále připojeným přistávacím pouzdrem na Venuši 🙂
http://www.hvezdarnaplzen.cz/2012/05/24/nalezena-40-let-stara-sonda/
Fakt se tam dostal? Na té wiki píšou, že se rozpadl na 4 části. Dvě části zanikly a zbytky z nich skončily na tom Zélandu a dvě se dostaly na jakousi nechtěnou vyšší dráhu. Jak se z ní dopracovaly až k Venuši?
Ahá, špatně jsem četl, lítá kolem Země. To je asi ta dráha 210 x 9800 km. Přitom na těch 210 km by nějaké brzdící zbytky atmosféry mohly být.
Geocentrická dráha (možná dokonce kompletní sondy) by měla být 207 x 3630 km. Tomu říkám kandidát na snesení na Zemi (kdyby to bylo technicky možné).
Aktuálně (k dnešnímu dni, cca 5 hodin ráno) je perigeum 203 km, apogeum 2739 km, sklon 52,07°.
Tak z 9800 už se dostal bržděním v té nízké části dráhy na 3600 km. To ještě tak na 20 let vypadá. Jenže těch kandidátů jsou tisíce. Všechno co je trošku dál od Země tam bude lítat desítky let. Některé tam vydrží i stovky let.
Těch kandidátů jsou sice tisíce, ale málokterý takhle exkluzivní. Bylo by zajímavé, kdyby se ji ještě v době utajení podařilo dostat pomocí raketoplánu na Zemi. Těžko by se Moskva mohla tvářit, že se jedná o komunikační družici 🙂
Tak tipuju, že zrovna na to stahování „svých“ objektů dolů, i když jsou už zařazeny jako smetí, budou obě země velmi háklivé. Spousta toho „smetí“ totiž ani smetím ještě nemusí být. Asi nikdo jen tak neudělá precedens, protože když už přijde na věc, tak dostat to smetí i „nesmetí“ dolů nějak budou umět oba dva. Zrovna nedávno Rusové oznámili, že můžou zveřejnit svou databázi všech objektů okolo Země, která je o pár stovek objektů obsáhlejší než ta, kterou poskytl americký Norad, protože obsahuje i všechny americké vojenské družice. Z jakéhosi důvodu se to nesetkalo s velkým pochopením Američanů či Britů, přestože ruské vojenské družice už dávno tím Noradem zveřejněny jsou.
To už dávno neplatí, data o téměř všech objektech jsou dostupná např. u prof. Agapova nebo z databáze ESA DISCOS. Spojením všech dostupných seznamů, včetně NORAD, je pak možná získat téměř ucelený přehled.
Tak samozřejmě. Vždyť jen amatérských „lovců“ budou stovky. V každém případě to bude ještě kompletnější. Říkají, že jejich databáze obsahuje dokonce o 40 procent objektů víc než ta z Noradu. Tak uvidíme..
http://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-3656055/Is-Cold-War-restarting-SPACE-Russia-declares-publish-data-secret-military-spy-satellites.html
Těžko říct, proč to třeba i Britové chápou jako něco „nepřátelského“, když jde jen o reciproční opatření.
Mně přijde, že to ani moc zveřejnit nechtějí. Kdyby to udělali bez řečí kolem, tak budou Američani sice prskat, ale těžko něco víc.
Těch 40% je možných, ale většinou půjde o drobný šrot, za jehož zveřejnění by se nikdo nezlobil, ale odhalilo by to ruské možnosti detekce.
Někdy snad před pár lety spadl kosmický odpad tuším přímo na nějaké australské město. Bylo to něco amerického. A starosta poslal do Bílého domu pokutu za znečišťování veřejného prostranství 🙂 Detaily už si nevybavím.
Byly to části stanice Skylab, které dopadly poblíž na jihozápadě Austrálie poblíž městečka Esperance. Pokuta 400 USD byla vyměřena přímo NASA. Trosky jsou dodnes k vidění v místním muzeu (Esperance Municipal Museum).
Díky za info. Podíval jsem se na jejich stránky a koukám, že dokonce před muzeem postavili Skylabu pomník 🙂 http://www.esperancemuseum.com.au/skylab/
Zajímalo by mě jestli se pří stavbě (návrhu) raket (zásobovacích lodí, družic) pořítá i s tím, aby dobře zanikly v atmosféře (aby shořely celé)?
Na viacerých konferenciách venovaných téme kozmického odpadu takéto odporúčania pre výrobcov satelitov zaznievajú, do akej miery sa ale reálne uplatňujú, je otázne. Predsalen, niektoré časti satelitov, ako spomínané tlakové nádrže či súčasti raketových motorov musia byť zo svojej podstaty veľmi odolné a tým pádom vstupy do atmosféry prežijú takmer vždy. Dnes sa skôr uplatňuje snaha, aby bol dosluhujúci satelit vrámci možností kontrolovane navedený do atmosféry nad neobývanými oblasťami, kde nemôže spôsobiť žiadne škody.
Cílem, který se začíná pomalu naplňovat je, aby nedocházelo k rozpadům družic a horních stupňů nosných raket na oběžné dráze. Zde patří zejména jejich dokonalá pasivace po ukončení činnosti. Pokud takový objekt zůstane v kuse, tak se mnohem lépe sleduje a také předpovídá jeho dráha. U horních stupňů, je-li to možné, by mělo dojít k jejich řízenému zániku v zemské atmosféře po vypuštění družic(e). U družic by mělo 100 % dojít k pasivaci a pokud to je jenom trochu možné, tak urychlit její zánik (platí pro LEO) nebo ji přesunout na tzv. odkládací dráhu (platí zejména pro GEO), aby na exponovaných drahách nepřekážely. Jinak celosvětově žádné nařízení neexistuje, ale COPUOS vydal doporučení, která mnoho států a kosmických agentur zahrnula do svých vnitřních předpisů a řídí se jimi.
Zajímavý článek,dík .Slovenský jazyk nevadí.
Tím posledním videem se určitě inspirovali tvůrci filmu Gravity, kde Sandra letí v čínském modulu dolů a spolu s ní i spousta od kusů čínské orbitální stanice. Ten sešup je nádherný.
Jeden podstatný detail – zahřívání třením při návratu do atmosféry je minimální, drtivá většina tepla je kvůli stlačovaní vzduchu, doslova nestíhá uhnout z cesty tak je stlačen, čímž se zahřeje… 😉
Zaujimavy clanok, dakujem.
Skvěle napsáno, jen tak dál Mariáne. Diskuze o slovenštině pobavila, o tom žádná 🙂
Ďakujem. Som rád, že veľkej väčšine čitateľov slovenčina nevadila a článok sa im páčil. 🙂
Viete mi inak niekto povedať/vysvetliť nasledovné. Keď som videl niektoré vypúšťanie satelitov z raketoplánov tak vždy dosť rotocali. Malo to nejaký špeci dôvod? Teda určite malo..a to by ma zaujímalo. Thx
Tady nejde jen o vypouštění z raketoplánů. Tělesům se uděluje rotace kvůli stabilizaci v prostoru. Těleso se poté nepřevrací, ale zachovává orientaci v prostoru podle osy rotace.