Štítek ‘Saturn’

Snad někdy na viděnou, Hyperione!

Před několika dny jsme v článku na našem portálu informovali o tom, že 31. května proletí americká sonda Cassini naposledy kolem saturnova měsíce Hyperion. Snímky z průletu ve vzdálenosti 34 000 kilometrů už dorazily na Zemi. Obě fotky, které si v tomto článku můžete prohlédnout, pochází z tohoto průletu. Jelikož se momentálně nepřipravuje žádná sonda, která by měla zkoumat Saturn z oběžné dráhy, jedná se na mnoho (možná i desítek) let o poslední fotky tohoto měsíce, který patří mezi nejpodivuhodnější tělesa ve Sluneční soustavě. Ze všech saturnových nepravidelných měsíců bramborovitého tvaru je Hyperion největší, vědce navíc fascinuje jeho chaotická rotace, která se nedá dopředu odhadnout. Zajímavý je i jeho povrch, který připomíná mycí houbu – Hyperion je posetý krátery, na jejichž dně je vidět tmavý materiál. Za zmínku stojí i nízká hustota měsíce – jen dvakrát vyšší než v případě vody.

Poslední šance spatřit Hyperion

Pokud nedojde ke změně plánu, čeká 31. května Cassini poslední blízký průlet kolem čarokrásného měsíce Hyperion. Do plánovaného konce mise této úžasné sondy sice zbývají ještě více než dva roky, ale postupně se budou množit situace s přídomkem “poslední”. Cassini si to zítra v 15:36 našeho času prosviští 34 000 kilometrů od měsíce s asi nejpodivuhodnějším povrchem, jaký známe. Pohled na fotky Hyperionu evokuje představu, že něco takového snad musel namalovat zručný malíř. Fotografie z tohoto průletu bychom měli na Zemi dostat za jeden až dva dny. Vědci by rádi spatřili doposud nevyfocené části povrchu, ale není jisté, zda se to podaří. Hyperion má totiž jako jediný známý měsíc ve Sluneční soustavě chaotickou rotaci, takže se nedá předpovědět, jakou část povrchu nám ukáže. Všechny dosavadní průlety sondy Cassini měly smůlu a s drobnými variacemi vyfotili vždy jen již známou oblast. Historicky nejtěsnější přiblížení proběhlo 26. září 2005, kdy sondu a měsíc dělilo 505 kilometrů.

Mizející útvar na Titanu

Sonda Cassini

Americká sonda Cassini si během své veleúspěšné mise připsala hned několik nečekaných objevů. Nyní se zdá, že má na kontě další novinku. Porovnáním snímků pořízených během průletu nad saturnovým měsícem Titan se ukázalo, že se ve zdejším druhém největším jezeře Ligeia Mare občas objeví útvar o rozloze přibližně 260 kilometrů čtverečních. Záhadný objekt je dobře vidět díky světlé barvě, která kontrastuje s hladinou jezera. Vědci ale byli ještě překvapenější, když při dalším průletu kolem Titanu nic podobného vidět nebylo.

Na Cassini čeká největší zážeh za poslední roky

Sonda Cassini patří mezi nejúžasnější kosmické výtvory. Její mise byla již několikrát prodloužena a nedávno jsme oslavili neuvěřitelných deset let pobytu u Saturnu. Jenže žádná mise netrvá věčně a i konec Cassini se nezadržitelně blíží. Do doby, než tohohle vytrvalce zařadíme do zlaté historie kosmonautiky sice zbývá ještě několik let, nicméně palubní zásoby paliva pomalu dochází. Vědci se s ním proto snaží šetřit, jak to jen jde a v maximální míře využívají například gravitační praky u jednotlivých saturnových měsíců.

Vznik Saturnova měsíce v přímém přenosu

Shluky částic v prstencích Saturnu zdroj:nasa.gov

Změny na hvězdném nebi pozorují lidé už tisíce let. S rozvojem astronomie jsme se dočkali přesnějších popisů pozorovaných jevů a nákresů, které mohou pomoci i dnešním moderním astronomům. Opravdový boom nastal ve 20. století, kdy se astronomie roztáhla po celém elektromagnetickém spektru s čím dál větším rozlišením. Kosmonautika zase dovolila vystěhovat teleskopy do kosmu a co víc, dovolila si objekty ve Sluneční soustavě doslova zblízka ohmatat. Díky tomu můžeme obdivovat dynamiku vesmíru, nejen toho vzdáleného, ale i v našem blízkém okolí. Ovšem kousek, který se nyní povedl sondě Cassini nemá patrně zatím v dějinách výzkumu vesmíru obdoby. Sondou Cassini byl zdokumentován vznik malého ledového objektu v prstencích Saturnu, který může být novým měsícem a může také poskytnout vodítka k pochopení procesu tvorby známých měsíců planety.

Jubilejní průlet kolem Titanu

Sonda Cassini

O tom, že americká sonda Cassini patří mezi nejúspěšnější lidské výtvory v kosmu není potřeba spekulovat. Tato unikátní družice nám umožnila prozkoumat druhou největší planetu Sluneční soustavy, Saturn, s rozlišením, o kterém se nikomu předtím ani nezdálo. Cassini bude již brzy slavit desáté narozeniny na oběžné dráze prstencem ozdobené planety. Díky této dlouhodobé službě můžeme lépe pochopit nejen krátkodobé jevy, ale také změny, které se počítají na roky. Nebavíme se přitom jen o samotné planetě, ale i o její početné rodině měsíců.

Dvě tajemství Saturnových prstenců a královna Cassini

Bylo by zbytečné zde připomínat, jak velký úspěch znamená mise Cassini – a to nejen pro NASA, ale i pro výzkum naší sluneční soustavy, nejen našeho druhého největšího plynného obra, fotogenického Saturnu. Neuběhne prakticky týden, kdy bychom se někde nedočetli o dalším úspěchu tohoto programu, či naopak o další nové záhadě, která způsobuje bezesné noci (nejen) astronomům. Pojďme se teď spolu podívat na dva poslední objevy, které byly publikovány v uplynulých dvou týdnech.

Změny v atmosféře Saturnu

Sonda Cassini

Změny ročních období si dokážeme představit už jenom proto, že jsou součástí našeho života na Zemi. Tady ovšem trvá každý koloběh jeden rok. Na Marsu už je to přibližně jednou tolik. Dokážeme si však představit třeba takových 30 let, které potřebuje k jednomu svému oběhu okolo Slunce Saturn? A co teprve skutečnost, že i Saturn se může pyšnit změnami, které provázejí jeho jednotlivá roční období.