Štítek ‘Rusko’

Americko-ruské vztahy se ochlazují

Asi žádný člověk v těchto týdnech neunikl zprávám, jejichž hlavním tématem byl východoevropský poloostrov Krym. Náš blog se tomuto tématu vyhýbal, jelikož naše tématická oblast leží někde jinde. Nicméně situace nadále graduje a nyní už spor přerůstá i do dalších oblastí a nechtě nechtě si musíme připustit, že začíná ovlivňovat i kosmonautiku. Náš dnešní článek se nebude věnovat samotné Krymské krizi, to ať rozebírají jiné weby. My si dnes rozebereme aktuální dění na poli vzájemných kosmonautických vztahů mezi dvojicí největších velmocí – Ruskem a Amerikou.

Kosmotýdeník 79. díl (17.3. – 23.3.2014)

Pokud už k Vašemu nedělnímu poledni patří kromě dobrého oběda s rodinou a politických debat v televizi i náš Kosmotýdeník, jistě Vás potěší, že vychází jeho další díl. Stejně jako v minulých týdnech se můžete těšit na tři zajímavá témata, která přinesla kosmonautika v sedmi uplynulých dnech. Zaměříme se jednak na start evropské rakety Ariane 5 s dvojicí telekomunikačních satelitů, zmíníme se i o pokroku v přípravách evropské sondy Solar Orbiter a na závěr se podíváme na přípravy na start nové tříčlenné posádky na ISS.

Proton se dvěma telekomunikačními satelity čeká na start

Zasněžený kosmodrom Bajkonur zažije 16. března v 0:03 našeho času start rakety Proton. Ta dopraví na geostacionární dráhu dvojici telekomunikačních družic. Jedná se o satelity Ekspress AT-1 a AT-2, které budou sloužit ruské telekomunikační společnosti. Tyto družice pokryjí svým signálem celé Rusko – od západních hranic se severoevropskými státy až po Dálný Východ a východní hranice s Čínou. Než se ale satelity dostanou do vesmíru, je potřeba provést dlouhou řadu úkonů. Od sestavení nosiče, přes tankování nádrží až po nezbytné bezpečnostní kontroly všech systémů rakety. Náš dnešní článek se kromě technologického popisu obou družic věnuje právě důkladným přípravám, které předchází tomu nejzajímavějšímu, tedy startu nosné rakety.

Valerij Nikolajevič Kubasov (1935- 2014)

V. N. Kubasov

Minulý týden ve středu proběhla světem kosmonautiky velmi smutná zpráva: ve věku 79 let odešel Valerij Nikolajevič Kubasov, muž, který zažil „zlaté časy“ sovětské kosmonautiky a měl na nich svůj nezanedbatelný podíl. Trojnásobný kosmonaut, účastník jednoho z prvních skupinových letů, dvou mezinárodních misí, ale také šťastlivec, který, aniž to v daný moment tušil, utekl „zubaté“ z rozpřažené náruče. Valerij Nikolajevič patřil do první skupiny civilních kosmonautů, přicházejících z Koroljovovy kanceláře OKB-1 do kádru kosmonautů, který byl dosud výsostnou doménou vojáků, a tak to také mělo zůstat. Alespoň takový pohled měli na věc velitelé a důstojníci v čele s Nikolajem Kamaninem. Jejich nedůvěra byla hmatatelná, ovšem postupem času se přetavila v respekt k tvrdě pracujícím nováčkům. Jedním z nejúspěšnějších inženýrů byl právě Kubasov. Klidný a tichý, celý život byl spíše nenápadným mužem v pozadí, nic to však neubírá na jeho práci.

Přej si něco, padá satelit!

Do zemské atmosféry vstupují vysloužilé družice celkem pravidelně. Stroje vypuštěné často před mnoha lety pomalu třou o zbytky atmosféry, tím ztrácí rychlost a klesají do stále hustších vrstev atmosféry – smrtící kolotoč se roztáčí stále vyšší rychlostí a končí zánikem družice ve vysokých vrstvách atmosféry. Právě v těchto hodinách obrací lidstvo opět svůj zrak k nebi. Na ohnivý konec se chystá sovětská vojenská družice Kosmos 1220. Problém je, že nikdo přesně neví, kam několik desítek let nepoužívaný stroj dopadne.

Rodí se evropský průzkumník Marsu

Evropská mise ExoMars je sice ještě několik let vzdálená, ale už nyní poutá pozornost fanoušků kosmonautiky. Největší zájem je pochopitelně o vědecké vozítko, ale to vyrazí k Rudé planetě až ve druhé vlně, tedy roku 2018. Už o dva roky dříve ale vyrazí předvoj v podobě družice TGO (Trace Gas Orbiter), která bude nejen zkoumat Mars, ale prověří i klíčové komponenty pro druhou část programu ExoMars, která obsahuje již zmíněné vozítko. V těchto dnech se sonda TGO dočkala významného milníku – Jádro sondy je hotové.

Rusové připravují svůj náklaďák

O zásobování Mezinárodní vesmírné stanice se starají prakticky všechny kosmické agentury, které jsou do projektu zapojené. Evropa má svou ATV, Japonci disponují HTV, Američanům vozí náklady Dragon a Cygnus. Nejčastěji ale se zásobami na stanici létají Rusové se svými osvědčenými loděmi Progress. Ty startují většinou čtyřikrát do roka a pokaždé s sebou přivezou asi dvě a půl půl tuny zásob. V těchto dnech se na kosmodromu Bajkonur připravuje start další nepilotované kosmické lodi, která má dovést čerstvé zásoby na momentálně jedinou obydlenou vesmírnou stanici.

Dobudou Rusové krále měsíců?

Jupiterův systém bez přehánění připomíná zmenšenou sluneční soustavu. Kolem plynného obra krouží mnoho měsíců, které se od sebe výrazně liší. Unikátní místo mezi nimi zaujímá Ganymed – největší měsíc Sluneční soustavy, který svými rozměry strčí do kapsy i planetu Merkur.tomuto unikátnímu světu se lidstvo v minulosti příliš nevěnovalo. Nejprve Pioneer 10 a 11 nafotily první základní snímky povrchu. Následovaly kvalitnější fotky z Voyageru 1 a 2, ale teprve až sonda Galileo poskytla detailní pohled. Pak ale přišlo dlouhé období klidu. na cestě je sice americké sonda JUNO, která míří k Jupiteru, ale zlom by měla přinést až evropská sonda JUICE, která odstartuje roku 2022 a po tříletém studiu Jupitera vstoupí jako první těleso v historii roku 2033 na oběžnou dráhu měsíce Ganymed. Ale přistát na jeho povrchu? To je hodně lákavé. Rusové nyní nad touto možností uvažují.

Komedie okořeněná tragickými prvky – Nauka

Mezinárodní vesmírná stanice se měla už před několika lety rozrůst o ruský laboratorní modul Nauka. První plány hovořily už o startu v roce 2007. Tento modul měl být ze všech ruských modulů nejpokročilejší a umožnit kosmonautům provádět na oběžné dráze nejrůznější vědecké experimenty. Jenže když se podíváme na ISS, žádný modul Nauka na ní nevidíme. A jak se zdá, tak tento stav bude trvat ještě hodně dlouho. V dnešním článku se zaměříme na peripetie, které se v posledních měsících a letech točí právě kolem ruského modulu Nauka.

Rok na ISS

Už jsme si zvykli na pravidelné střídání posádek na Mezinárodní vesmírné stanici. Astronauti stráví na oběžné dráze půl roku a pak se zase vrátí zpátky na Zemi. Ovšem pokud chce lidstvo jednou letět k Marsu, bude potřeba znát vlivy, které na člověka působí po delší dobu. Za půl roku totiž k Marsu a zpátky ani při nejlepší vůli nedoletíme. Pokud to lehce přeženeme, bylo by to stejné jako jít se se zadrženým dechem potápět na hodinu když víme, že pod hladinou vydržíme dvě minuty. USA a Rusko se tedy před několika měsíci dohodly na tom, že vyšlou na ISS speciální dvoučlennou posádku, která na stanici stráví jeden celý rok.