Štítek ‘Japonsko (JAXA)’

Jaký byl rok 2014?

Uplynulých 365 dní uteklo jako voda. V nejrůznějších médiích se objevují sestřihy toho nejzajímavějšího, co přinesl rok 2014 a ani náš portál nebude výjimkou. Navážeme tak na tradici vyhodnocení let 2012 a 2013. Rok, který před pár minutami skončil nám přinesl opravdu úctyhodné množství momentů, na které bychom rozhodně neměli zapomenout. Objektivně musíme uznat, že více nepoměrně více událostí s sebou přinesla druhá polovina roku. V našem článku se nejprve podíváme na nepilotovanou kosmonautiku, pak přejdeme na její pilotovanou kolegyni a celý článek zakončíme komplexními statistikami raketových startů.

Detaily o sondě Hayabusa-2

Poslat sondu k asteroidu, aby z něj odebrala vzorky, vysadila na jeho povrchu tři malé autonomní sondy a pak se vrátila se vzorky na Zemi. Tak by se nějak dala shrnout základní představa o náplni japonské mise Hayabusa-2, která se tento týden vydala na svou dlouhou cestu vesmírem. Celé misi se budeme v dalších letech věnovat podrobněji a představíme si její jednotlivé parametry.Dnes si ale ukážeme zajímavou infografiku, kterou připravil portál Space.com. Pro ty, kdo si s angličtinou příliš netykají, jsme připravili český překlad této infografiky.

Japonský sokol míří opět k asteroidu

Dnes ráno v 5:22 středoevropského času se na japonském kosmodromu Tanegašima, který díky blízkosti moře patří mezi nejhezčí kosmické přístavy světa, zažehly motory rakety H-2A. Nosič měl na své špičce sondu Hayabusa 2, jejíž název silně evokuje misi Hayabusa, která startovala v roce 2003 a o sedm let později i přes velké technické problémy dopravila na Zemi vzorky z asteroidu Itokawa. Druhá Hayabusa (japonský výraz pro sokola) bude mít podobný úkol. V roce 2018 dorazí k asteroidu 1999 JU3, zde odebere vzorky hornin a o dva roky později je doveze na Zemi. Doufejme, že se druhé Hayabuse budou vyhýbat technické komplikace, kterých si “jednička” užila měrou vrchovatou. V našem krátkém článku se podíváme na rekapitulaci startu.

Hayabusa 2 pod drobnohledem

Dokončená sonda Hayabusa 2

Dnes vyšel na našem webu článek rozebírající pokrok v přípravách mise Hayabusa 2, která se na konci roku vydá k asteroidu 1999 JU3, ze kterého odebere vzorky a následně je dopraví na Zemi. V rámci dne otevřených dveří pro média mohli žurnalisté nafotit dokončenou sondu ve výrobní hale kampusu Sagamihara v Tokyu. Jedním z těch, kdo se k nové sondě dostali byl japonský bloger Koumei Shibata, jehož povedené snímky převzal specializovaný portál spaceflightnow.com. Nyní Vám tuto galerii přinášíme také se všemi popisky přeloženými do češtiny.

Druhá Hayabusa je připravená

O přípravách některých misí má člověk informace téměř v reálném čase. Naopak u jiných je zpráv jako šafránu. Fanoušci kosmonautiky už začínali mít v posledních měsících trochu strach, jak to vypadá s japonskou sondou Hayabusa 2. Japonci sice před dvěma lety prohlásili, že chtějí startovat v roce 2014, ale rok se překulil do své druhé poloviny a stále bylo ticho po pěšině. Před pár dny ale dorazila ze Země vycházejícího slunce pozitivní zpráva – Hayabusa 2 je postavená.

Meteorologický satelit čeká na vypuštění

Kosmonautika se pochopitelně nevěnuje pouze zkoumání vzdáleného vesmíru, nebo planet Sluneční soustavy pomocí dalekohledů, družic a vozítek. Neméně důležitou součástí je i studium naší rodné Země. Pro širokou veřejnost jsou tu služby jako navigační systémy, přenos televizního signálu a také předpověď počasí. Ta se po zavedení meteorologických družic výrazně zpřesnila a odborníci tak mohou s větší přesností předvídat vývoj počasí včetně jeho extrémních projevů. Technologie se stále vylepšují a přichází dokonalejší přístroje – Dnes se do vesmíru podívá meteodružice se zkratkou GPM, která opět zpřesní získávané údaje.

Magnetická síť vyčistí orbitu

Space Junk zdroj:avionics-intelligence.com

O eliminaci kosmického odpadu na nízké oběžné dráze jsme už psali mnohokrát. Většina připravovaných technologií se zaměřuje na stahování vysloužilých družic nebo velkých fragmentů. Do praxe už se prosazuje plánovaná deorbitace funkčních kosmických strojů po skončení jejich mise. Tyto velké objekty jsou ovšem v hledáčku armádních i civilních sledovacích stanic. Díky tomu se jim je možné vyhnout, což je případ Mezinárodní kosmické stanice. Na drobné úlomky, atakující povrchy modulů či panely solárních článků zatím neexistuje adekvátní protizbraň. Několik konceptů se v minulosti vyskytlo, například masivní štít, který by do sebe nechal drobné částečky narážet a po určité době by sestoupil do hustých vrstev atmosféry, kde by shořel. Japonci se nyní pokusili o trochu jiný princip zachycení odpadu, ovšem konec mu přichystali stejný.

Start olympijské pochodně klepe na dveře

Na kazašském kosmodromu Bajkonur se v těchto dnech vše točí kolem startu kosmické lodi Sojuz TMA-11M. Zážeh motorů rakety Sojuz by měl podle aktuálních informací přijít už 7. listopadu v 5:14 našeho času. Kosmická loď zamíří pochopitelně na Mezinárodní vesmírnou stanici a leckomu by se mohlo zdát, že je to jen další Sojuz z řady. Jak ale ukáže dnešní článek, tahle mise je v mnoha ohledech zajímavá a v mnoha dokonce unikátní. Kdo si přečten náš dnešní článek, ten se nejen seznámí se všemi těmito zajímavostmi, ale může se těšit i na podrobné představení všech tří členů této vpravdě mezinárodní posádky.

26. Kozmická Strojovňa – rakety budúcnosti – prvá časť

Po kratšej prázdninovej prestávke sa opäť rozbieha seriál Kozmická Strojovňa, ktorý vám bude prinášať detaily strojov, ktoré sa používajú na dobývanie vesmíru. Minule sme skončili pri ruskej stanici Mir. Dnes pokračujeme raketami, ktoré sa v najbližších rokoch pridajú do arzenálu jednotlivých kozmických agentúr a budú vynášať rôzne družice, sondy a snáď aj lode s ľudskou posádkou. Ide o rakety novej generácie, ktoré by mali pozdvihnúť kozmonautiku na vyššiu úroveň, poskytovať vyššiu nosnosť za nižšiu cenu, používať ekologickejšie palivá a mať jednoduchšiu obsluhu. Posúvať hranice možného sa dajú vždy. Nové vesmírne nosiče budú využívať moderné koncepcie. Posun v materiálovom inžinierstve dovolil vyrábať stále ľahšie a pevnejšie nádrže, väčšie a silnejšie motory, ktoré musia odolávať stále vyšším tlakom a teplotám. Revolúcia vo výpočtovej technike spôsobí, že navigačné systémy sa zmestia do menšieho priestoru, čo opäť zvýši nosnosť. V neposlednom rade ľudstvo konečne (snáď) získa aj lacný znovupoužiteľný nosič, ktorý momentálne vyvíja firma Spacex. Stojíme pred novým obdobím kozmonautiky. Zakladá sa množstvo súkromných spoločností, pripravuje sa ťažba na asteroidoch, vesmírna turistika, vesmírne hotely, základne na Mesiaci, lety na Mars, Venušu a ďalej. To všetko má umožniť nová generácia rakiet, ktorá sa bude spoliehať na nové technológie a otvoria dvierka pre väčšie výskumné výpravy, ktoré doteraz neboli sú možné.

Japonský pokus o dobytie Marsu

O sovietskych a amerických sondách skúmajúcich Mars vieme všetci. Bolo ich veľa a nie všetky boli úspešné. Vlastne by sa dalo povedať, že viac než polovica nakoniec svoj primárny cieľ ani zďaleka nesplnila. Prekliatie planéty Mars sa nesie celou históriou jeho poznávania a ešte aj dnes, v dvadsiatom prvom storočí, máme problém uskutočniť komplexnejšie misie v tomto priestore. Na Mars sa vydávajú sondy pravidelne každé dva roky, keď je postavenie planét vhodné k niekoľko miliónov kilometrov dlhému letu medziplanetárnym priestorom plným radiácie, rôznych druhov žiarenia a okrem iného aj mikrometeoritmi. V roku 1998 sa jedno také štartovacie okno otvorilo. Americká NASA vyslala hneď dva automaty, ktoré k červenej planéte bez problémov dorazili a strávili tam niekoľko úspešných mesiacov (lander Pathfinder) a rokov (družica Mars Global Surveyor). Málokto však vie o tretej sonde pomenovanej Nozomi, ktorú vyslali Japonci.