Štítek ‘ESA’

Ariane 6 postoupila do další fáze vývoje

Ariane_6_nahled zdroj: esa.int

O nové raketě Ariane 6, která má se svou předchůdkyní společný snad jen název a specializaci na podobné typy užitečného nákladu, jsme vás již na blogu informovali. Samuel Slavkovský ve svém článku Ariane 6 – Nová raketa pre Európu rozebral koncepci nástupkyně slavné a spolehlivé evropské rakety Ariane 5 jak z hlediska vývoje, konstrukce, tak i z hlediska přínosu pro ESA a její partnery. Dnes se podíváme na to, jak ESA ve vývoji této novinky pokročila. Také si zmapujeme cestu, kterou návrh prošel od jeho úvodního schválení. Spíše než o technickou sondu se bude jednat o sledování kroků byrokratického šimla.

Kosmotýdeník 59. díl (28.10. – 3.11.2013)

Pokud jste si zvykli, že k neděli patří kromě povětšinou dobrého oběda, povětšinou nedobrých politických debat i seriál Kosmotýdeník, mohu Vás potěšit konstatováním, že právě vychází jeho další pokračování. Dnes si posvítíme na novinky z týdne, který probíhal na přelomu října a listopadu. Nejprve nakoukneme do čisté místnosti, kde se skládá první letový exemplář nové americké lodi Orion. Následně se přemístíme do Ruska, kde si na svůj start budou muset o týden déle počkat tři evropské družice systému Swarm. Naše dnešní povídání zakončíme ve výšce zhruba 400 kilometrů nad Zemí – na Mezinárodní vesmírné stanici, kde se přeparkovávala kosmická loď Sojuz.

Bude ISON sólokaprem dekády? (část 2 – pozorování)

V předchozí části článku jsme se jak podívali na komety obecně, tak jsme se pokusili i zhruba načrtnout průlet ISONu periheliem s přibližným časovým nástinem. V této části se podívejme blíže na samotný průběh pozorování, především na konkrétní přístroje, jejichž pomocí se budou astronomická pozorování realizovat. Jestli bude současné pozorování průletu v něčem revoluční, tak to bude především v počtu observatoří a detektorů, ať už pozemních či kosmických, amatérských či profesionálních, které se na ISON budou v různé době zaměřovat. O takové technické výbavě se vědcům při posledním přiblížení Halleyovy komety mohlo jen zdát. Pojďme se proto na tento výčet podívat detailněji a vezměme to hezky popořadě.

Cesty za kosmonautikou: V srdci evropské kosmonautiky

Kosmonautika láká velké množství fanoušků po celém světě. Spousta z nás je odkázaná jen na fotografie a videa, jenže tato média, byť jsou sebekvalitnější, nemohou nikdy přinést to, co člověku dá osobní návštěva nějakého místa. Genius loci vás naplní a najednou vidíte skutečnosti známé z internetu v úplně jiných souvislostech. Jistě, někteří z vás mohou namítnout že na cesty za oceán nemají dost finančních prostředků. Ale nezapomínejte na to, že jsme součástí Evropské kosmické agentury a její střediska jsou na Starém kontinentu. Dnes se proto v našem seriálu podíváme na návštěvu technické centrály evropské kosmické agentury ESTEC u nizozemského města Noordwijk.

Bude ISON sólokaprem dekády? (část 1)

Edmund Halley by žárlil. Od posledního přiblížení komety (pojmenované po svém objeviteli) v roce 1986 snad nebyla mediální pozornost více věnována žádnému bludnému cestovateli z periferie sluneční soustavy, než se tomu děje teď s před více než rokem objevenou kometou C/2012 S1 ISON. A o to víc se k tomuto úkazu upíná pozornost profesionálů i laiků po zklamání z přehnaných očekávání první letošní komety C/2011 L4 PanSTARRS. Tak se to totiž s kometami bohužel má. Čekáte s otevřenou náručí a ono nic. A naopak – z nepovšimnuté události se může za pár měsíců stát nádherná podívaná. Proradné vlasatice s nepravidelnými drahami nám často připravují nejedno překvapení. Pojďme se na ně teď společně podívat.

Pre GOCE sa končí služba

Európska družica GOCE (Gravity Field and Steady-State OceanCirculation Explorer), ktorá od marca 2009 skúma zemské gravitačné pole čoskoro zanikne v zemskej atmosfére. Rozloženie hmoty na povrchu Zeme a hlavne v jej vnútri nie je rovnorodé. Gravitačné zrýchlenie tak kolísa medzi hodnotami 9,79 – 9,83 metrov za sekundu na druhú, čo je vážne dosť. Vedci potrebujú mať absolútne presné dáta. Preto 17. marca z Ruska štartovala raketa Rokot s družicou GOCE na špici.

OKA-T si bude poletovat poblíž ISS

OKA-T zdroj: rnd.cnews.ru

I přes nesporný vědecký přínos byly biologická laboratoř Bion-M, vypuštěná do kosmu letos na jaře a technologická laboratoř Foton-M pracující naposledy v kosmu v roce 2007, spíše úspěšnou aplikací poměrně letitých a dalo by se říci i zastaralých technologií. Však také základ tvořila platforma Vostoku, která se kromě prvních pilotovaných letů využívala i pro špionážní účely v 60. a 70. letech minulého století.

Vloni však vyhlásila Ruská kosmická agentura výběrové řízení na realizaci jiného typu stroje. Ten by měl přijít s novou koncepcí, aplikací moderních technologií a neomezoval by se pouze na krátký pobyt v kosmu, nýbrž by mohl pracovat delší dobu, pravidelně servisován kosmonauty z ISS. Ponese název OKA-T.

Veľké víťazstvo a prehra Európy na červenej planéte

Začiatok nového tisícročia sa v európskej ESA niesol v znamení medziplanetárnych misií. Na svoju cestu vesmírom sa vydalo hneď niekoľko zaujímavých družíc na čele s neopakovateľnou Rosettou. Nesmieme však zabudnúť ani na Expressy k Marsu a k Venuši. Dnes si trochu rozoberieme konštrukciu a úspechy jednej z najúspešnejších európskych družíc. Ide samozrejme o Mars Express. Ten svoju cestu začal v roku 2003 v aerodynamickom kryte ruskej rakety Sojuz s horným stupňom Fregat. Už samotný názov sondy hovorí o tom, že bola vytvorená za Express-ne krátky čas. Mechanické vybavenie bolo takmer kompletne prebraté z Rosetty, vedecké prístroje zase z neúspešnej a málo známej ruskej Mars 96.

ESA testuje v poušti marsovský rover

Rover projektu SAFER zdroj:esa.int

Už příští týden uvidíme testy nejambicióznějšího planetárního roveru agentury ESA. Robotický výzkum pouště v Jižní Americe podobné marsovské krajině bude pod dozorem Velké Británie, podobně jako výzkum při budoucí misi k rudé planetě.

Rover čelí pusté poušti Atacama v severním Chile, podobným podmínkám, s jakými bude bojovat na Marsu. Obklopen nejsuššími místy na Zemi, jež postrádají vegetaci. Povrch je pokryt červeno-hnědou půdou a kamením, takže vypadá hodně podobně jako Mars.

27. Kozmická Strojovňa – zásobovacie lode

Od začiatku dobývania vesmíru v roku 1957, keď sa na obežnú dráhu pozrel Sovietsky Zväz pomocou sondy Sputnik-1 boli ľudia fascinovaní pilotovanými letmi. V priebehu vekov sa ľudstvo túžilo zblízka pozrieť na tie podivné bodky, ktoré svietia na oblohe. Mesiac bol zvlášť príťažlivý. Práve preto sa prvý človek dostal až za hranice vesmíru tak skoro. Trvalo to iba štyri roky. Čoskoro sa však zistilo, že vydržať nehostinnom kozmickom prostredí dlhšie ako pár dní je veľmi problematické. Vznikla myšlienka kozmických staníc obiehajúcich okolo Zeme, Mesiaca… Aj to šlo zrealizovať pomerne ľahko. prvý Sovietsky Saljut sa dostal k slovu koncom apríla 1971. Nasledovali ďalšie, dokonalejšie stanice, ktoré už umožňovali dosť dlhý pobyt v stave bez tiaže. Čoskoro sa však ukázali dva limitujúce faktory. Po prvé, stanica vo vesmíre trie o zvyšky atmosféry a po niekoľkých mesiacoch až rokoch spadne späť na Zem. Po druhé, kozmonauti musia tam hore niečo jesť, piť a dýchať. To dalo vzniknúť ďalšiemu fenoménu kozmonautiky, ktorý dnes poznáme pod názvom zásobovacie lode. Nároky na ne boli veľké. Po prvé, mali mať hermetizovanú sekciu, v ktorej by posádke doručili zásoby, experimenty… Po druhé, museli byť vybavené servisným úsekom, a počítačmi, ktoré ich v automatickom móde pripoja ku stanici (prípadne sa iba priblížia na niekoľko metrov a o zvyšok sa postará staničná robotická ruka). Po tretie, bolo by dobré, ak by disponovali dostatkom paliva na zvýšenie obežnej dráhy, aby stanicu uchránili pred zhorením v atmosfére. Ďalšie žiadané vlastnosti sú schopnosť vrátiť sa na Zem, prepraviť náklad aj v nehermetizovanej sekcii (súčiastky na vonkajšie opravy, experimenty) prípadne aj znovupoužiteľnosť. Zásobovacie lode sú dnes veľmi dôležitou súčasťou pilotovanej kozmonautiky a prakticky každá kozmická veľmoc má nejakú k dispozícii.