Štítek ‘ESA’

Venuše má rychlejší větry

Venus Express zdroj: nasa.gov

Dlouhodobý a systematický výzkum Venuše přináší své další ovoce .

Tým okolo evropské sondy Venus Express minulý rok v únoru ohromil vědecký svět zprávou o razantním zpomalení rotace Venuše o celých 6,5 minuty proti údajům naměřeným sondou Magellan v první polovině 90.let minulého století. Zdá se, že na zpomalení má svůj veliký podíl hustá atmosféra Venuše. I aktuální objev se týká atmosféry Venuše, konkrétně pohybu vzdušných mas. Více než šest let výzkumu Venus Expressu z mírně protáhlé eliptické dráhy prozradilo nečekané změny v rychlostech vanoucích větrů.

ESA – 8. díl – Nejvzdálenější přistání od Země

Nemá cenu komukoli představovat Saturn, mnohými považovaný za nejkrásnější planetu Sluneční soustavy. Tento plynný obr je se svými prstenci kolosálním objektem, nad jehož fotografiemi lidstvo žasne celá desetiletí. Ačkoli je planeta samotná nesmírně zajímavá, mnohem zajímavější mohou být některé z jejich měsíců. Těch je doposud známo více než šedesát, z nichž je 24 původních, kdežto ty ostatní jsou zachycenými planetkami. Některé měsíce jsou opravdu pozoruhodné. Druhý největší měsíc Saturnu, Rhea, je možná obklopen vlastním trojitým prstencem. Enceladus je nejmenším geologicky aktivním tělesem Sluneční soustavy. Zpod jeho povrchu tryskají do okolí gejzíry vodního ledu a páry. Spolu s Jupiterovou Europou je nejžhavějším kandidátem na nalezení mimozemského života. Několik dalších měsíců obíhá uvnitř Saturnových prstenců a způsobují tak velmi složité a zajímavé gravitační interakce. Přesto všechno vědce nejvíce udivuje jiný měsíc. Titan je největším Saturnovým souputníkem a zároveň druhým největším měsícem celé Sluneční soustavy. Je dokonce větší než planeta Merkur. Jako jediný měsíc má hustou atmosféru a dokonce i ekvivalent vodního koloběhu na Zemi – v tomto případě se však jedná o metan. Titan je zkrátka nesmírně zajímavým tělesem, a kdyby neobíhal Saturn, ale Slunce, byl by více než právoplatnou planetou. A právě k Titanu se vydala evropská sonda Huygens, kterou, spolu s její mateřskou sodnou Cassini, osobně považuji za nejambicióznější meziplanetární misi, jaká byla doposud uskutečněna.

ESA – 7. díl – Jak daleko jsou hvězdy?

Znalost vzdálenosti hvězd je při výzkumu vesmíru elementární. Bez vzdálenosti je nemožné změřit zářivý výkon nebo absolutní jasnost hvězd. Bez určení vzdálenosti nemůžeme poznat pravou podstatu hvězd. Nedozvíme se tedy, zda jde o nějakého hvězdného obra, červeného trpaslíka, nebo například hvězdu hlavní posloupnosti. Jeden z největších antických astronomů, Hipparchos z Nikaie byl výborný matematik a především průkopník v oboru astrometrie. Dávno před vynálezem dalekohledu se zhostil náročného úkolu měření poloh hvězd za pomocí svých vlastních očí a měřících pomůcek, jež vynalezl. Mimo jiné určil sklon zemské osy, objevil její precesi a změřil délku slunečního roku. Jeho nejvýznamnějším přínosem však byl katalog 1080 hvězd, který byl prvním svého druhu. Dnes se poohlédneme po vesmírné misi následovníka a jmenovce tohoto starověkého Řeka. Nebude jím nic jiného než astrometrická družice Hipparchos Evropské kosmické agentury.

ESA – 6. díl – Návštěva u Halleyovy komety

Přibližně každých 75 let lze ze Země pozorovat snad nejznámější kometu vůbec. Její označení je 1P/Halley, ale široká veřejnost ji zná spíše pod názvem Halleyova kometa. Jde o krátkoperiodickou kometu s dobou oběhu 75,3 roku. V nejvzdálenějším bodě své eliptické dráhy, tedy v aféliu, se kometa dostane až za dráhu Neptunu. Naopak během nejvyššího přiblížení ke Slunci (perihéliu) se dostane téměř až k dráze Merkuru. Po většinu života je kometa nevýrazným zledovatělým tělesem. Jakmile se ale začne přibližovat ke Slunci, její teplota stoupá a okolo jádra se vytváří tzv. koma, složená z plynů uvolňujících se z jádra. Při ještě větším přiblížení začíná její nejdramatičtější a pro pozorovatele nejkrásnější období. Díky vysoké teplotě se jádro komety začne odpařovat a vznikající plyny a prachové částice vytváří několik set milionů kilometrů dlouhý chvost, jež je formován slunečním větrem. A právě během tohoto období Evropská vesmírná agentura vyslala k Halleyově kometě sondu Giotto, jejíž misi si dnes podrobněji popíšeme.

Další Evropan na ISS

28. května ve 22:31 SELČ se na půlroční kosmickou misi  na Mezinárodní vesmírné stanici vydala kosmická loď Sojuz TMA-09M. Na její palubě, v anatomicky tvarovaném křesle, seděl, nebo spíše ležel i evropský astronaut, Ital Luca Parmitano. Navzdory názvu článku ale nebude na dalších řádcích řeč pouze o něm, ale představíme si celou tříčlennou posádku kosmické lodi Sojuz TMA-09M. Ta svým příletem doplnila 36. dlouhodobou expedici na ISS na plný počet šesti členů. V dnešním článku si tedy probereme i velitele kosmické lodi Sojuz TMA-09M – Fjodora Jurčichina z Ruska, který už má za sebou tři pobyty na ISS a nezapomeneme ani na jedinou ženu v posádce, Karen  Nybergovou, zástupkyni NASA. Ani pro ni nebyla tahle cesta do vesmíru kosmickou premiérou.

ESA – 5. díl – Evropští astronauti

Už zítra odstartuje z kazašského kosmodromu Bajkonur raketa, která vynese na oběžnou dráhu loď Sojuz TMA-09M. Na její palubě bude Američanka Karen Nyberg, Rus Fjodor Jurčichin a hlavně člen Evropské kosmické agentury, italský astronaut Luca Parmitano. Cílem této výpravy samozřejmě nebude nic jiného než Mezinárodní vesmírná stanice. Posádka tedy doplní Expedici 36, která se tím stane kompletní. Luca Parmitano tak obnoví evropskou přítomnost na stanici po necelém roce. Posledním evropským astronautem ve vesmíru byl Holanďan André Kuipers, jež byl členem Expedice 30/31. Dnešní článek o Evropské kosmické agentuře tedy využije příležitosti a vy se v něm můžete dočíst o historii Evropanů v kosmu, jejich současnosti, ale také třeba o tom, jak probíhá výcvik evropských astronautů nebo jak se stát jedním z nich. Přeji příjemné čtení.

ESA – 4. díl – Létající laboratoř

Začátkem osmdesátých let vešly do provozu legendární raketoplány, od kterých si NASA mnoho slibovala. Jelikož se ale od pionýrských dob kosmonautiky zásadně změnil přístup politiků k financování vesmírných programů, Američanům nezbyly peníze na jiný ambiciózní program, poněvadž Space Shuttle spolykal většinu dolarů vyčleněných pro americkou vesmírnou agenturu. Rusové mezitím vládli na nízké oběžné dráze ze svých orbitálních stanic Saljut a Spojené státy v této oblasti začaly zaostávat. Výzkum dlouhodobého pobytu lidí ve vesmíru, vývoj technologií, které jim tento pobyt umožní a mnoho dalších experimentů spojených s kosmickými stanicemi byl klíčový pro budoucí rozšiřování pole působnosti dál za hranice vlivu naší mateřské planety. Rusové měli značný náskok a pyšná světová velmoc na druhé straně Země neměla dostatek financí na svou vlastní orbitální stanici. Bylo potřeba najít nějaké levné a přitom efektivní řešení, které by Američanům dopomohlo k získávání cenných zkušeností a vědomostí. A právě v tento problematický okamžik přichází na scénu Evropská kosmická agentura a nabízí pomocnou ruku.

Albert Einstein už sedí na raketě

Je asi jasné, že v nadpisu není řeč o nejslavnějším fyzikovi, který stvořil teorii relativity, ale o kosmické lodi ATV-4, která si právě jeho jméno vypůjčila jakožto přídomek. Všechny dosavadní evropské zásobovací lodě byly pojmenovány po nějakém významném evropském vědci, či mysliteli, který ovlivnil cestu kosmonautiky. Po ATV-1 Jules Verne, ATV-2 Johannes Kepler a ATV-3 Edoardo Amaldi přichází na řadu ATV-4 Albert Einstein. V dnešním článku bude řeč o přípravách na tuto misi a zmíním se i o drobných komplikacích.

ESA – 3. díl – Konečně spolehlivá předpověď počasí?

S otevřením bran kosmického prostoru se lidstvu, kromě vědeckého využití, naskytly i jiné možnosti. Možnosti, které měly přímý vliv na obyčejné lidi. Počasí je významnou silou ovlivňující náš každodenní život, cestování, práci jakož i globální ekonomiku. Díky vlivu Slunce je atmosféra dynamickou oblastí vystavující nás různým teplotám, tlakům, povětrnostním podmínkám či srážkám. Počasí se neustále mění, takže přesné prognózy se staly nezbytnými pro efektivní zemědělství, průmysl i dopravu. Předpověď počasí navíc může zachraňovat životy a peníze díky varováním před extrémními bouřemi, povodněmi či jinými katastrofami. Pojďme se tedy podívat na vznik evropské satelitní meteorologie, první meteorologické družice a jejich následovníky.

Kosmotýdeník 34. díl (5.5. – 11.5.2013)

Mezinárodní vesmírná stanice ISS

Máme tu neděli a to znamená, že nemůže chybět již tradiční souhrn informací z minulého týdne, tedy náš Kosmotýdeník. Dnes se můžete opět těšit na tři velké události, které s sebou přineslo uplynulých sedm dní. Vynechat nemůžeme poruchu chladícího systému na ISS, která si vyžádala dokonce neplánovaný výstup do volného kosmu. Zmíníme se i o přípravách na čínskou lunární misi Chang’e-3 a dnešní článek zakončíme v jihoamerickém Kourou, odkud odstartovala druhá evropská raketa Vega.