Štítek ‘CNES’

Nádrž pro Themis už stojí!

Raketa Ariane 6 ještě ani nevzlétla, a už se v Evropě chystá její nástupce. Za tímto účelem vznikla pracovní skupina ArianeWorks, srovnatelná například s obdobným projektem Skunk Works z USA, který vytvořil jedno z nejkultovnějších letadel světa SR-71 Blackbird. Nově vzniklá pracovní skupina by měla urychlit vznik opětovně použitelného nosiče a je třeba říct, že první výsledky už skutečně mají. Nyní se ArianeWorks zaměřuje na stavbu prototypu Themis, který bude osazen třemi raketovými motory na metan a odzkouší potřebné technologie pro vzlet a přistání raketového stupně, podobným způsobem jako v současnosti létají rakety Falcon 9. První krokem je stavba a vývoj trupu s nádržemi a následné zkoušky.

Úsvit nových evropských nosičů?

Před necelým rokem jsem sepsal článek, ve kterém byly mimo jiné shrnuty plány ESA, respektive francouzského Národního centra kosmického výzkumu (CNES), které se týkaly i připravovaných raketových nosičů a demonstrátorů. Jeden z ředitelů CNES, jenž má na starosti raketové nosiče – Jean-Marc Astorg, nyní tyto plány aktualizoval a přidal podrobnější informace o tom, jak chce Evropa dosáhnout dalšího snížení nákladů, a to až o polovinu v porovnání s aktuálními propočty na provoz rakety Ariane-6. Navíc se zdá, že se významně mění také rétorika. CNES zcela otevřeně přijal přístup „design-to-cost“ inspirovaný SpaceX a nejen to, potvrdil zahájení příprav na opakovanou použitelnost v první fázi, která povede přes koncept k velmi podobné raketě jako je Falcon 9.

Svět nad planetou (62. díl)

Logo agentury CNES

Francouzi měli v rámci sovětského a posléze ruského pilotovaného kosmického programu svým způsobem výsadní postavení. V roce 1982 se stal prvním západoevropským občanem ve vesmíru Jean-Loup Chrétien. Ten samý Chrétien se o šest let později stal také prvním občanem jiné země než SSSR a USA, který vystoupil do volného prostoru. V rámci smlouvy s ruskou stranou z roku 1992 měli Francouzi zajištěna křesla v Sojuzech zhruba ve dvouletých intervalech – o takových podmínkách si jiné státy mohly nechat jen zdát. Na druhou stranu je pravdou, že tyto lety Francouzi museli velmi štědře platit. Pro Rusy byly lety cizích státních příslušníků a zahraničních experimentů stéblem, které drželo pilotovaný program nad vodou. Financování bylo v té době na tak katastrofální úrovni, že na provoz stanice bylo vyděleno jen asi 10 % potřebných prostředků, zbytek (tedy spíše drtivá většina) financí byla získávána právě díky letům zahraničních kosmonautů. Podle všeho byla situace tak zoufalá, že nebýt programu Shuttle-Mir, ESA a Francouzů, byl by Mir dávno zakonzervován a opuštěn, dost možná dokonce definitivně. V srpnu 1996 na stanici dorazil další finanční „záchranný kruh“ v osobě Claudie André-Deshays, kterou už pozorný čtenář zná. Její mise nesla název „Cassiopée“.

FROG: první krok k znovupoužitelnosti

CNES testuje malý VTVL demonstrátor k rozvinutí algoritmů potřebných pro opětovně použitelný nosič. 2. listopadu 19:48

Kontrakt pro Airbus

Společnost pro CNES postaví 4 snímkovací družice, které poletí v roce 2022 na raketě Vega-C. 12. července 21:20

PLD Space bude startovat z Kourou

Podle tvítu @JmAstrog z francouzského CNES byla předběžná dohoda pro španělský mikronosič Miura 5 podepsána během konference eucass 2019. 3. července 12:55

Rover na měsíci Marsu

Japonská mise MMX k marsovským měsícům v r. 2024 bude doplněna roverem ve spolupráci s Německem a Francií. Cíl bude určen později. 22. června 1:05

Francie se připojí k programu Artemis

Stane se tak podle dohody podepsané mezi NASA a CNES na Mezinárodní pařížské letecké show. ESA bude rozhodovat o své účasti v listopadu v Seville. 21. června 21:05

Svět nad planetou (32. díl)

Operace "Rodeo" - snímkování komplexu Mir Sojuzem TM-17.

Byl 3. červenec 1993 a Sojuz TM-17 se pomalu blížil k Miru. Stanice vypadala jako velký pták s roztaženými křídly modulů Kvant-2 a Kristall. U stykovacího uzlu posledně jmenovaného modulu byl připojen Sojuz TM-16, porty v podélné ose stanice byly obsazeny nákladními Progressy – u předního stykovacího uzlu visel Progress M-18, u zadního Progress M-17. Před sedmou hodinou večer přilétající Sojuz zastavil 180 metrů od Miru. Palubní inženýr byl přichystán v orbitálním úseku Sojuzu a nyní začal pořizovat videozáznam a cvakat spouští fotoaparátu. Takový úchvatný pohled na stanici se člověku nenaskytne každý den a pokud se tak stane, bývá to na pár sekund, než je třeba opět sklonit hlavu k palubní desce a pokračovat v práci. Náhle se od základního bloku Miru oddělil malý světlý bod a zamířil pryč. „Letí, letí,“ ozval se z rádia hlas Alexandra Poleščuka. To velitel stanice Gennadij Manakov právě z přechodové komůrky základního bloku vypustil kontejner s odpadky a jeho parťák vše sledoval a komentoval. Malá světla tečka se ztratila na pozadí černé vesmírné oblohy. Nyní se schylovalo k ještě zajímavější podívané. „Sašo,“ promluvil komunikátor z řídicího střediska k palubnímu inženýrovi onoho vyčkávajícího Sojuzu, „nepropásni to, teď dojde k oddělení!“ Bylo 18:58 moskevského času, když se na stanici cosi pohnulo. Před očima fascinovaného palubního inženýra se Progress dosud spočívající u předního stykovacího uzlu oddělil a začal se plavně vzdalovat od stanice. Po pěti minutách pak přišel příkaz ze Země: „Ukončete fotografování a přejděte do návratové kabiny!“ „Do třiceti sekund jsem tam,“ zněla odpověď palubního inženýra. Přestože podívaná na odplouvající nákladní loď byla úžasná, před posádkou Sojuzu teprve nyní stál hlavní úkol tohoto dne – pokud se nepřipojí ke stanici, jejich let skončí, sotva začal. Automatika však pracovala bezvadně a o dalších dvacet minut později se Sojuz TM-17 připojil k uzlu, od něhož teprve před necelou půlhodinkou odlétl Progress M-18. Operace „Rodeo“ skončila naprostým úspěchem…

Nástupce Ariane 6

Podle slov JM. Astorga bude nástupce Ariane 6 až 2x levnější. Program se jmenuje Arianenext. Zdroj 3. dubna 9:44