Štítek ‘Artemis II’

Cesta k Artemis I a II (ohlédnutí za 3. čtvrtletím a výhled na 4. čtvrtletí 2020)

Na mobilní vypouštěcí plošině v montážní hale VAB byly 14. září v rámci školení personálu a prověrek jeřábů spojeny dva inertní neletové díly pathfinderu vzletového stupně SRB – spodní segment a středový segment. Až budou takto spojeny první dva letové díly, bude to nezpochybnitelný signál, že NASA má i se započtením předpokládaných skluzů důvěru ve start mise Artemis I do dvanácti měsíců. Životnost sestavených boosterů je totiž dvanáct měsíců od spojení prvních dvou segmentů. Po této době je vyžadována demontáž boosterů, kontrola segmentů včetně inspekce pohonné hmoty a případná údržba. Hlavním limitem životnosti jsou těsnicí prvky mezi jednotlivými segmenty. Aby k této situaci nedošlo, bude datum zahájení sestavování SRB upřesněno po zážehu Green Run na základě zjištění potřebného rozsahu renovace centrálního stupně. Předběžné úvahy směřují k umístění letových spodních segmentů vzletových stupňů na mobilní vypouštěcí plošinu přibližně dva až čtyři týdny po zážehu Green Run a k připojení středových segmentů do konce letošního roku.

Gateway (srpen 2020)

V červencovém dílu jsme věnovali čtyři odstavce aktuálním informacím o energetickém a pohonném modulu PPE a o vědeckých přístrojích, které na něm budou umístěny. Nyní se podíváme na obytný modul HALO. Když NASA počátkem června podepsala s holdingem Northrop Grumman kontrakt na předběžný návrh modulu, bylo součástí smlouvy ustanovení o subdodavatelských smlouvách na počáteční dodávky hardwarových prvků s dlouhou dobou výroby. V zásadě to znamená, že na základě smlouvy o předběžném návrhu modulu získal Northrop Grumman oprávnění ke shromažďování prvních kusů letového hardwaru. A už počátkem srpna byla zveřejněna fotografie výkovků, které Northrop Grumman odeslal do Itálie a které dorazily do Thales Alenia Space Italia v Turíně.

Tepelný štít pro první pilotovaný Orion

Technici na Kennedyho středisku nedávno dokončili pečlivou instalaci více než 180 bloků ablativního materiálu na tepelný štít pro kosmickou loď Orion, která v rámci mise Artemis II dopraví astronauty k Měsíci. Asi není potřeba zdůrazňovat, že právě tepelný štít patří k nejdůležitějším částem celé lodi Orion. Jeho úkolem bude ochránit posádku v kabině před teplotou zhruba 2800 °C, což odpovídá zhruba polovině teploty na povrchu Slunce. Právě na takovou teplotu se totiž tepelný štít rozpálí při vstupu do zemské atmosféry při návratu od Měsíce.

Cesta k Artemis I a II (ohlédnutí za 2. čtvrtletím a výhled na 3. čtvrtletí 2020)

Poté, co čínská kosmická loď nové generace dosáhla v květnu při nepilotovaném letu na oběžnou dráhu Země vyššího apogea a návratové rychlosti než Orion v roce 2014, dostala naléhavost nepilotované mise Orionu na oběžnou dráhu Měsíce nový rozměr. Jakého pokroku v přípravě se podařilo dosáhnout od minulého dílu a v kterých pracovištích byla z důvodu pandemie COVID-19 pozastavena aktivita? Jaký je další plán? Dnešní článek se pokusí tyto otázky zodpovědět.

Záchranný motor pilotovaného Orionu

Kosmická loď Orion bude při startu vybavena záchrannou věžičkou, která ji v případě nebezpečí odnese pryč od rakety SLS. Tato věžička bude tvořena třemi typy motorů na tuhé pohonné látky. Největší z nich je motor únikový, který zajistí samotné vzdálení lodě od rakety. Tento motor pro první pilotovanou výpravu v lodi Orion již dorazil na Floridu. Tahač s transportním kontejnerem vyjel z areálu firmy Northrop Grumman v Promontory (stát Utah) a 13. dubna dorazil na Kennedyho středisko. Únikový motor pro misi Artemis II nyní na Floridě čeká celá série zkoušek, které ověří jeho připravenost.

Cesta k Artemis I a II (ohlédnutí za 1. čtvrtletím a výhled na 2. čtvrtletí 2020)

Zatímco nová čínská kosmická loď podstupuje na kosmodromu Wenchang finální přípravu k nepilotovanému letu na oběžnou dráhu Země s apogeem ve výši 8 000 km, Orion byl po pozemních testech 25. března vrácen na Kennedyho vesmírné středisko k dokončení přípravy pro nepilotovanou misi na oběžnou dráhu Měsíce. Z letiště, kde v minulosti přistávaly raketoplány, vedla trasa Orionu kolem montážní budovy VAB. Loď jsme v minulém dílu opustili ve chvíli, kdy ve vakuové komoře Space Simulation Vacuum Chamber na zkušební stanici Plum Brook v Sandusky ve státě Ohio probíhaly testy.

Generální inspektor NASA: Náklady na SLS rostou

T+8 min 14 s, výška 157 km. Motory RS-25 jsou vypnuty a sestava ICPS/Orion se odděluje od centrálního stupně SLS. Centrální stupeň poté setrvačností vystoupá do výšky 1600 km.

Nosná raketa Space Launch System, která se má stát páteří amerického programu Artemis bude používat pomocné urychlovací bloky na tuhé pohonné látky od firmy Northrop Grumman a hlavní kyslíkovodíkové motory od firmy Aerojet Rocketdyne. V úterý vydal úřad hlavního inspektora NASA zprávu, podle které by náklady na vývoj tohoto nosiče měly v době premiérového startu dosáhnout více než 18 miliard dolarů. Program je již nyní ve dvouletém skluzu oproti původním plánům a cena vzrostla oproti očekáváním o dvě miliardy dolarů. Na vině jsou jak technické komplikace, tak i změny požadavků, ale i výkony dodavatelů. V roce 2023, kdy mají v SLS letět první lidé, by mohly náklady na program SLS atakovat hranici 23 miliard dolarů.

Cesta k Artemis I a II (ohlédnutí za 4. čtvrtletím 2019 a výhled na 1. čtvrtletí 2020)

V minulém čtvrtletním přehledu jsme mimo jiné informovali o prováděných zkouškách mobilní vypouštěcí plošiny na startovní rampě 39B. Systémy plošiny byly napojeny na systémy rampy, v potrubí mezi infrastrukturou rampy a plošiny proudil kapalný vodík a kapalný kyslík, startovní tým prováděl simulovaná odpočítávání spojená se zkouškami chrličů vody a zatahováním obslužných ramen. Mezitím získávaly pozemní týmy praktické zkušenosti i v montážní hale VAB. 16. října byl Pathfinder, tedy rozměrová a hmotnostní maketa centrálního stupně rakety SLS, zvednut v rámci zkoušek jeřábových prací do svislé polohy a přemístěn do sekce High Bay 3 mezi přístupové montážní plošiny. Po dokončení zkoušek byl Pathfinder 31. října odeslán člunem Pegasus z přístaviště u haly VAB zpět do továrny Michoud Assembly Facility v New Orleans.

Cesta k Artemis I a II (ohlédnutí za 3. čtvrtletím a výhled na 4. čtvrtletí 2019)

Od vydání předchozího přehledu, popisujícího postup příprav na nepilotovanou misi Orionu Artemis I na oběžnou dráhu Měsíce a následnou pilotovanou misi Artemis II, uplynulo čtvrt roku. Co vše se kromě červencové letové zkoušky záchranného systému Orionu odehrálo v programu, v jehož rámci se má za tři roky vydat čtveřice astronautů na oblet Měsíce? V jakém stadiu výroby se nachází exemplář Orionu, určený pro pilotovaný let? Nezaostává za jeho tempem výroba dílů pro druhou nosnou raketu SLS? Tyto a další otázky se pokusíme v dnešním článku zodpovědět.

Odlévání tuhého paliva pro Artemis 2 dokončeno

Vzletový stupeň SRB

Specialisté z NASA a firmy Northrop Grumman dokončili 8. července odlévání – nebo chcete-li plnění – pohonné směsi do všech deseti segmentů postranních urychlovacích motorů druhého exempláře rakety SLS. V Promontory v Utahu tak vznikl základ dvou prakticky identických pětisegmentových motorů, z nichž každý bude na jedné straně rakety SLS. A budou to opravdoví siláci, až se sestaví – při startu vyvine každý z nich tah stěží představitelných 1632 tun! Dohromady se tedy budou podílet na tahu celé rakety při startu z 80 %. Během dvouminutového hoření urychlí raketu na potřebnou úroveň, aby pilotovaná loď Orion mohla zamířit k Měsíci.