13. března 2020
Evropská kosmická agentura společně se státní korporací Roskosmos rozhodla o odkladu startu druhého kola mise ExoMars, která má studovat rudou planetu, na rok 2022. Společný projektový tým expertů z ESA i Roskosmosu zhodnotil všechny činnosti potřebné k povolení předstartovních příprav, aby bylo možné analyzovat možná rizika a udržitelnost harmonogramu. Po náležitém zvážení všech doporučení poskytnutých evropskými a ruskými generálními inspektory dospěli experti projektového týmu mise ExoMars k závěru, že testy nezbytné k tomu, aby byly všechny součásti mise pro průzkum Marsu fungovaly, vyžadují více času na dokončení.
Hlavní prvky roveru Rosalind Franklin.
Zdroj: http://www.esa.int
Hlavním úkolem této mise je zjistit, zda na Marsu někdy byl život a také lépe porozumět historii vody na této planetě. Vozítko pojmenované Rosalind Franklin disponuje skládacím vrtákem, který má odebírat podpovrchové vzorky určené k analýze v palubní laboratoři s mimořádně vysokou úrovní čistoty. V rámci mimořádného setkání se šéfové ESA a Roskosmosu Jan Wörner a Dmitrij Rogozin shodli na tom, že jsou nutné další zkoušky této mise z hlediska hardwaru a softwaru. Obě strany navíc uznaly, že činnosti spojené s finálovou přípravou mise ExoMars jsou ohroženy obecným zhoršením epidemiologické situace v evropských státech.
„Učinili jsme obtížné, ale dobře promyšlené rozhodnutí odložit start na rok 2022. Je to dáno především potřebou maximalizovat robustnost všech systémů programu ExoMars a také vyčkat na vyřešení situace vyšší moci, tedy aktuální zhoršení epidemiologické situace v Evropě. Ta totiž způsobila, že naši odborníci prakticky nemají možnost cestovat do partnerských institucí. Jsem přesvědčen, že kroky, které my a naši evropští kolegové podnikáme k zajištění úspěchu mise, budou odůvodněné a nepochybně přinesou pouze pozitivní výsledky pro provádění celé mise,“ uvedl ve čtvrtek na tiskové konferenci Dmitrij Rogozin.
„Chceme zajistit 100% jistotu úspěšné mise. Nemůžeme si dovolit žádné chyby. Více ověřovacích testů zajistí bezpečný let a nejlepší vědecké výsledky na Marsu,“ uvádí Jan Wörner a dodává: „Chci poděkovat všem týmům ve všech zapojených institucích, které nepřetržitě pracují téměř rok, aby dokončili montáž a environmentální testování veškerého hardwaru. Jsme velmi spokojeni s prací, která umožnila, že se jedinečný projekt stal skutečností. Máme solidní znalosti, abychom co nejrychleji dokončili zbývající práci.“
Kontejner s plošinou Kozáček po přistání v Itálii.
Zdroj: http://www.esa.int
V současné době je veškerý hardware potřebný ke startu mise ExoMars integrován do jednoho celku. Přistávací platforma Kozáček je již vybavena třinácti přístroji a rover Rosalind Franklin s devíti přístroji nedávno ve Francii dokončil poslední termální a vakuové zkoušky. Testy dynamické extrakce padákového systému v kalifornské Jet Propulsion Laboratory byly úspěšně dokončeny a padáky jsou připraveny na dva závěrečné výškové shozy, ke kterým dojde v americkém Oregonu.
Sestupový modul podstoupil minulý měsíc kvalifikační zkoušku pohonného systému, přičemž sestupový modul s přistávací plošinou prochází environmentálními zkouškami v Cannes. Tyto testy mají ověřit, zda je letový hardware připraven přečkat podmínky, které na něj čekají při cestě na Mars. Aktuální harmonogram počítá se startem této mise mezi srpnem a říjnem 2022. Nebeská mechanika určuje, že se relativně krátké (zhruba desetidenní) startovní okno otevírá jednou za dva roky – právě v té době se dá k Marsu ze Země letět nejsnáze.
Vozítko Rosalind Franklin před testy
Zdroj: https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/
Přeloženo z:
http://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
https://planetary.s3.amazonaws.com/…/2016/20160309_exomars-2018-rover-render.jpg
http://www.esa.int/…/ExoMars_rover_front_view_annotated.jpg
http://www.esa.int/…/ExoMars_landing_platform_arrival_in_Italy.jpg
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/…0802830cece3d009ac844c50f99f78b8&oe=5E81DBA7
Rubrika 
Štítky: 
Nahrávání ...
Tak jen věřme, že odklad přispěje k vyšší propracovanosti systémů a snížení rizik celé mise.
Len aby druhý odklad neskončil rovnako ako ten prvý.
Je to ostuda. Myslím, že Američanům, kteří na povrch Marsu dopravili bezmála deset sond, musíme připadat úplně trapní a neschopní. A to nemluvím o evropském „příspěvku“ na sondě InSight.
Ne, opravdu to není ostuda. A jelikož NASA moc dobře ví, jak je to složité, tak pro to má plné pochopení. To jen některým internetovým všeználkům, kteří se s podobnou technikou setkávají jen na dálku přes monitory počítačů, se to tak může jevit. Ale skuteční odborníci, kteří chápou komplexnost těchto témat, mají výrazně větší pochopení pro případné problémy.
P.S. Dovolím si připomenout, že hlavní přístroj InSight, tedy seismometr SEIS je také evropský a pracuje skvěle.
Nepochybuji o tom, že je to velmi složité, doslova na hranici současných technických možností, ale ta statistika je z evropského pohledu skutečně tristní: 2 nepovedená přistání vs. americké
dlouhověké rovery. Pokud žiju v přesvědčení, že Evropa má na to tyhle složité a drahé výzvy zvládnout, tak si prostě kritiku nemůžu odpustit. Doufejme, že ESA nezdary přetaví ve zkušenosti a bude mít i dostatek financí, abychom se brzy zase neutěšovali, že partneři mají pochopení.
Právě proto se udělal odklad, aby se eliminovalo riziko selhání. 😉
Odklad neznamená automaticky zníženie rizika. Dôležité je čo sa za ten čas podarí vylepšiť.
Tak samozřejmě pokud porovnáme meziplanetární příspěvek NASA a ESA, vítěz bude jasný. Že povrch Marsu historicky i současně „patří“ NASA, to je taky jednoznačné. Stejně tak lze konstatovat, že tento odklad možná není ostuda, ale určitě nejde o důvod k hrdosti. Zvláště když není první. Pokud jde o zmiňovaný dobře fungující evropský SEIS, to je pravda, ale nezapomínejme na to, že odklad InSight o dva roky byl zaviněn nekvalitní prací techniků ve Francii právě na SEIS. Na druhou stranu – ESA má na kontě několik opravdu unikátních misí. Třeba do jisté míry sebevražedná mise Giotto do těsné blízkosti jádra Halleyovy komety a nebo mise Rosetta + Philae, která rozhodně patří mezi to nejlepší, co bylo v historii do meziplanetárního prostoru vysláno. Tedy alespoň podle mého názoru. Pak tu máme dva Expressy – Venus a stále skvěle fungující Mars. K Merkuru právě letí další unikát – BepiColombo, co se bude dělit na dvě družice. Nebo aktuální Solar Orbiter. Takže úspěšné akce se najdou, ovšem to neznamená, že nemůžeme pořádně zkritizovat něco, co si to zaslouží.
No, konec konců, na rok 2022 není plánována žádná sonda k Marsu. Takže se můžeme jen těšit, vždyť letos letí tři. Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré … jak prohlásil údajně jistý J.A. Komenský, známý též jako jeden z četných milenců (i milenek) kreálovny Kristýny. Co je to dva roky …
Nevím, zda ten projekt stále žije, ale Japonci chtěli v roce 2022 vypustit k Marsu orbiter a lander Tera-hertz Explorer (TEREX).
Děkuji za tip, zkusím si to dohledat. Japonci mají přece originální řešení a zajímavé úkoly a dnes i slušný nosič.
Vcelku dobrý souhrn je zde.
Tak to je tedy dost originální, myslím. Snad to vyjde.
Na rok 2022 jsou plánované dvě „sondy“ Starship.
S tím bych byl upřímně řečeno opatrný. 😉
a hodne skeptick.
ý
Koneckonců další okno je v roce 2024, takže ExoMars má má pořád šanci stejně jako Nauka. Ale konec srandiček, ten odklad nás musí všechny mrzet a musíme doufat, že za ty dva roky to konečně klapne.
Osobně téhle misi dávám max 20% na úspěch. Těch špatných zpráv bylo už hodně. Celková nepřipravenost, honění cílů na poslední chvíli + ne úplně uspěšný nácvik posledně u Marsu mi dává k těm pochybám celkem dost důvodů.
Kdyby se honily cíle na poslední chvíli, tak nedojde k odkladu, ne?
Když se spojí jeden soudruh s druhým soudruhem, tak z toho jsou dva soudruzi a dva roky zpoždění. 😀
Zabudol si na geometrický rast počtu súdruhov a počtu zmätkov.
🙂
Že by Rogozinův koeficient v praxi?
Zjišťovat zda sestava funguje čtvrt roku před startem je poněkud pozdě. Sestava by měla nyní být na kosmodromu zcela dokončena a připravena k letu jako americký stroj který byl již na kosmodrom dodán. I bez koronaviru by se to stejně nestihlo. Že se start posune do dalšího okna z roku 18 na 20 se v roce 2017 se dalo pochopit, prostě se to nestihlo, ale nynější posun o již o dvě startovací okna na rok 22 invokuje otázku, zda obě agentury dva darované roky neprospaly, nehledě na nárůst nákladů.
Předem anoncovat 100% úspěchu budoucí mise je dost odvážné, zejména u agentur kterým se pokusy o přistání na Marsu jaksi nedaří.
Presne.A ten americký mars rover 2020 s dronom bude letieť tento rok?Aby sa mal človek na čo tešiť.
Navíc ještě poletí Čína, též s roverem a orbiterem a ještě Arabové s orbiterem na japonské raketě.
Jo, Mars 2020 vypadá že poletí. A ten čínský zatím snad taky.
Je na co se těšit, a ten dron bude legrace navíc.
Ještě bych si dovolil připomínku ke startovacímu oknu. Samozřejmě pokud jede nosič na doraz nebo je požadována co nejkratší doba přeletu se okno zužuje na několik dní. Jinak je možné startovati několik týdnů před tím na dráhu která nejprve přetne dráhu cíle před cílem vystoupá nad ni a poté zpomalí a počká na cíl, který ji dostihne. Tak praví nebeská mechanika. V praxi takovou dráhu použila jedna z dvojice amerických sond Venus probe a odletěla tuším dva, nebo dokonce tři měsíce před začátkem ideálního okna.
to je pravda, ale pri misiach tohoto typu je snaha poslat na mars co najviac pristrojov, takze sa nosic zvycajne vyuziva „na doraz“ a startovne okno je znacne obmedzene.
zvysnym trom misiam drzim palce, nech letia tento rok.
V případě letu nosiče “ na doraz “ se startovní okno zužuje pouze kupředu, tedy čím je delší prodleva tím je potřeba větší rychlost. Pokud ale sonda startuje v předstihu, před optimálním oknem nejsou vůbec žádné nároky na vyšší odletovou rychlost sonda pohodlně doletí cíli se stejnou rychlosti jako ve středu okna, pouze se prodluží doba letu a na druhou stranu se sníží rychlost příletu k cíli což je výhodné pro vstup na orbitu.
Nebeská mechanika tak jak popisujete nefunguje. Ani tento postup nebyl použit (protože nefunguje) u sond Pioneer Venus, na které odkazujete. Čtyři atmosférická pouzdra se oddělila na heliocentrické dráze (ale tak to dělá mnoho sond k Marsu a jiným planetám) a vždy dorazily na místo, tedy teoreticky protnuly oběžnou dráhu cíle v okamžiku kdy tam byl. Žádné čekání není možné.
V roce 1978 se otevřelo okno k Venuši v srpnu. Osmého onoho měsíce také odstartovala druhá americká sonda k Venuši vypuštěná v tomto roce. Sonda s atmosférickými pouzdry a doletěla k Venuši zhruba po třech měsících 9.12.1978, čili po obvyklé dráze kdy se v místě jejího průsečíku s drahou cílového tělesa cílové těleso nachází a Venuše tam vskutku byla a pouzdra vstoupila do její atmosféry.
20.května 1978 však odstartovala prvá americká sonda k Venuši vypuštěná v tomto roce. Jednalo se o sondu, která měla a také vstoupila na oběžnou dráhu kolem Venuše. Stalo se tak 4. prosince 1978. Její cesta trvala 6 měsíců po dráze, která dvakráte protnula dráhu Venuše. Poprvé tam Venuše již nebyla, průsečíkem drah proletěla cca 6 týdnů před tím. Sonda se dostala na své dráze blíže ke Slunci a pohybovala se rychleji neb apoastumm měla na dráze Země. Obě tělesa se následně blížila k druhému průsečíku a pomalejší Venuše „čekala“ na sondu až ji dostihne, což se také stalo.
V případě letu k Marsu nebeská mechanika funguje naprosto stejné s tím rozdílem, že sonda bude pomalejší a bude na Mars “ čekat“ až ji v druhém průsečíku drah dostihne.
Samozřejmě nikdy nedojde k nějakému zastavení, je to stejné jako v atletice při běhu rozestavném, další člen „čeká“ na předávku v pohybu.
Kruci, když si to čtu, tak jsem to dokonale pomotal. Sonda po startu zamířila od Slunce a po třech měsících proťala opět dráhu Země a zamířila k Venuši.
Asi si to s něčím pletete, ani Pioneer 12 ani 13 neproťal dráhu Venuše před vlastním příletem.
Aby to nebolo tak, že raz sa to predsa musí podariť.
😮 🙁
Njn… 🙁 Chápu článek tak, že sice jedním z důvodů je koronavir a s tím spojené omezení cestování a asi i další věci (což je pochopitelné, žádné výjimky nejsou možné, na rozdíl třeba od rozpočtového provizoria), ale především by mělo jít o nepřipravenost mise ke startu. Což už by tak pochopitelné nebylo.
Já to chápu z dostupných informací tak, že kdyby nebyla epidemie, tak by ještě nebyla nenulová šance to stihnout, ale aktuální podmínky tomu zasadily poslední hřebíček v rakvi.
Škoda. Ty dva roky jsou bohužel nemilosrdné. Poslední padákové testy v Oregonu měly být během března. V jakém to bylo stadiu příprav? Myslím tím, zda už byli třeba lidé od ESA na místě nebo se teprve chystali a tak. Ten zákaz letů to asi úplně pohřbil.
Skluz tam byl už delší dobu asi by se to stejně nestihlo takto na to bude více času a doufám, že ve zbylém čase pořádně otestují software.