Sluneční aktivita přeje budoucím pilotovaným misím

Posádky misí Apollo měly štěstí – nejen proto, že se jejich astronauti dočkali nominace a mohli letět k Měsíci, ale také proto, že měli na cestu „dobré počasí“. Nejde přitom o žádné hurikány nebo vlny veder, ale o počasí kosmické. Tento výraz se používá pro záření a nabité částice ve Sluneční soustavě, jejichž původcem je povětšinou Slunce. V srpnu 1972, tedy mezi misemi Apollo 16 a 17 došlo k solární bouři, která uvolnila nebezpečný výron částic. Na Zemi jsme chráněni magnetickým polem, ale mimo něj by podobná událost byla pro astronauty nebezpečná.

Význam schopnosti předvídat tyto jevy stále roste s tím, jak NASA spolu s dalšími partnery usiluje o pilotované přistání na jižním pólu Měsíce v rámci programu Artemis. Výzkumy, které dnes probíhají, mohou objevit novou spolehlivou metodu předvídání sluneční aktivity. Ta periodicky roste a klesá v jedenáctiletém cyklu. Podle předpovědí by ten následující cyklus měl být nejslabší za posledních 200 let! Maximum onoho cyklu (měřeno z hlediska počtu slunečních skvrn) by mělo být o 30 – 50 % slabší než v případě aktuálního cyklu. Nový cyklus by měl začít příští rok a svého maxima dosáhne v roce 2025.

Sluneční skvrna, erupce a výron hmoty z koróny (CME). Foto: ESA&NASA

Sluneční skvrna, erupce a výron hmoty z koróny (CME). Foto: ESA&NASA

Sluneční skvrny jsou místa, kde se na slunečním povrchu vytvoří magnetické pole, které je víc než tisíckrát silnější než to pozemské. Čím méně je skvrn během vrcholu sluneční aktivity, tím menší nebezpečí představují výrony radiace. Schopnost předvídat kosmické počasí je důležitá pro plánovače misí, kteří chtějí vždy plánovat pilotované výpravy během období s menší radiační zátěží. Nový výzkum vedený Irinou Kitiashvili z Bay Area Environmental Research Institute na Ames Research Center v kalifornském Silicon Valley zkombinoval data ze dvou amerických misí (SOHOSDO) s pozemními měřeními National Solar Observatory z roku 1976.

Předpovědi sluneční aktivity komplikuje skutečnost, že zatím vědci neznají úplně přesně všechny procesy, které probíhají v nitrech hvězd. Některé faktory, které hrají v celém procesu významnou roli navíc nejde měřit přímo. Dají se jen odhadnout z měření souvisejících jevů na povrchu – jako jsou třeba zmíněné skvrny. Nová metoda se od předchozích prostředků předpovědí liší vstupními daty pro předpověď. Dříve vědci používali počet skvrn k nepřímému určení aktivity magnetického pole Slunce. Nový postup však využívá přímého měření magnetických polí na povrchu Slunce. Tato data máme však jen z posledních čtyř slunečních cyklů.

Slunce při výronu koronální hmoty v roce 2012

Slunce při výronu koronální hmoty v roce 2012
Zdroj: https://svs.gsfc.nasa.gov

Spojení dat ze tří zdrojů s odhady vnitřní aktivity vytvořilo předpověď, která by měla být spolehlivější, než kdyby se tyto zdroje analyzovaly samostatně. V loňském roce výzkumníci použili tuto metodu aplikovali na starší data a pokusili se předpovědět, jaké bylo poslední desetiletí. Intenzita a načasování solárního maxima přitom věrně odpovídaly realitě. Zdá se tedy, že i posádky programu Artemis čeká na jejich zajímavé cestě „dobré počasí“.

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://soho.nascom.nasa.gov/gallery/images/large/nov00cme.jpg
https://soho.nascom.nasa.gov/gallery/images/large/nov00cme.jpg
https://svs.gsfc.nasa.gov/…/a011095/304-171_Overlay_Blend.jpg

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

18 komentářů ke článku “Sluneční aktivita přeje budoucím pilotovaným misím”

  1. pvm napsal:

    Prekladaný zdrojový článok zo stránky NASA https://www.nasa.gov/feature/ames/solar-activity-forecast-for-next-decade-favorable-for-exploration síce tvrdí, že 25. slnečný cyklus má byť o 30-50% slabší než posledný 24. cyklus:
    „The maximum of this next cycle – measured in terms of sunspot number, a standard measure of solar activity level – could be 30 to 50% lower than the most recent one.“
    Ale necituje žiadny zdroj, autorov či metódu tohto odhadu. Treba vedieť, že v súčasnosti neexistuje jediná a jednoznačná metodika predikcie sily a časovania vrcholu budúceho cyklu. Napr. v prípade predchádzajúceho SC 24 sa predpovede jednotlivých autorít resp. pracovísk líšili v značnom rozsahu, od priemerného ročného škvrnového čísla (annual-averaged sunspot number) 185 po 42, viď prehľadový článok sumarizujúci vyše 50 predikcií z r. 2008, teda pred začiatkom SC24: https://www.researchgate.net/publication/225505111_Predictions_of_Solar_Cycle_24
    Keďže tento cyklus skončil a teraz (2019) máme minimum medzi SC24 a SC25, tak vieme, ako to s SC24 nakoniec dopadlo a predikcie ktorých vedcov boli najbližšie realite – boli to odhady tých okolo 80, http://www.sidc.be/silso/news004 . Bol o 30% slabší než predchádzajúci SC 23.
    Väčšina aktuálnych predikcií nadchádzajúceho SC 25 sa vyjadruje ako „porovnateľné s SC24 alebo trochu vyššie“: https://www.weather.gov/news/190504-sun-activity-in-solar-cycle , https://www.nature.com/articles/s41467-018-07690-0 , https://www.swpc.noaa.gov/news/solar-cycle-25-preliminary-forecast s vrcholom v období 2023-26, najpravdepodobnejšie 2024-5. A keďže SC 24, aj keď bol podpriemerný oproti predchádzajúcim cyklom, obsahoval tiež dostatok erupcií a solárnych búrok https://en.wikipedia.org/wiki/Solar_cycle_24#Events , dá sa očakávať niečo podobné aj okolo r. 2024.
    Na druhej strane a zároveň pre porovanie: V r. 1969-1972, teda v čase lunárnych misií Apollo, prebiehal SC 20 vrcholiaci v r. 1968 https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_solar_cycles, ktorý bol silnejší než SC 24 a možno aj ako nadchádzajúci SC 25. Napriek tomu krátkodobé pobyty misií v priestore medzi Zemou a Mesiacom a na Mesiaci samotnom sa vtedy vyhli väčším solárnym a geomagnetickým udalostiam. Napr. silná solárna erupcia a geomagnetická búrka sa odohrala v auguste 1972 https://en.wikipedia.org/wiki/Solar_storm_of_August_1972 medzi misiami Apollo 16 (apríl 1972) a Apollo 17 (december 1972).
    Suma sumárum: dlhodobejšie misie trvajúce viacero týždňov až niekoľko mesiacov v čase slnečného maxima SC 25 (aj ďalších) musia počítať s veľkou pravdepodobnosťou s účinkami solárnych búrok na prístroje aj ľudí. Platí pre Mesiac, Mars i ostatné destinácie Slnečnej sústavy.

  2. Petr Poruban napsal:

    Jakou dávku záření kosmonauti dostanou nezáleží jen na sluneční aktivitě. V jistým smyslu dokonce nižší aktivita Slunce ozáření vysokoenergetickými částicemi zvyšuje.
    Kosmické záření ve Sluneční soustavě se dělí na sluneční a galaktické. Galaktické přichází z oblastí mimo Sluneční soustavu a má vyšší energie.
    Nižší sluneční aktivita snižuje množství kosmického záření ze Slunce, ale zvyšuje množství nebezpečnějšího záření z galaktického prostoru. Vyšší sluneční aktivita odklání částice galaktického záření ze Sluneční soustavy. Je to podobný jako s magnetosférou planet. Aktivní Slunce vytlačuje víc kosmického záření o vyšší energii.
    Zatímco ze Slunce přichází částice o typicky 100 – 500MeV, galaktické záření je energičtější a prakticky se na rozdíl od toho slunečního nedá odstínit. Když totiž částice o vysoké energii narazí do pláště kosmické lodi, třeba i součásti protiradiační ochrany posádky, vygeneruje to pouze spršku dalších energetických částic, které jsou ještě nebezpečnější, než původní částice. Je jich totiž více a mají větší akční průřez.

    Dnes vidíme na vizualizacích obytné moduly posázené po povrchu Měsíce a Marsu. Kosmonauti budou ale zářením zahnáni pod povrch. Pokud mají přežít delší dobu ve zdraví, bude jejich pobyt připomínat spíš život horníků někde v dole.

    Pěkný (a poměrně optimistický:)) článek o kosmickém záření napsal pan Wagner:
    Jak přežít ve vesmíru se zářením:
    http://www.osel.cz/4063-jak-prezit-ve-vesmiru-se-zarenim.html

  3. KarelK napsal:

    200 leté minimum sluneční aktivity…, tak to bude tady na Zemi znamenat ještě větší boj za představu, aby se počasí řídilo dle představ klima-aktivistů.

  4. Majales napsal:

    Zajímavý článek ohledně jedenáctileté periody slunečního cyklu vyšel tady:
    https://sciencemag.cz/zahada-11leteho-slunecniho-cyklu-muze-za-nej-priliv/
    Existuje zajímavá korelace mezi periodou slunečního cyklu a periodou kdy jsou Venuše, Země a Jupiter v přímce .. gravitační působení těchto tří planet má působit slapovou vlnu magmatu, která obrací polaritu a způsobí nový sluneční cyklus.. Další zajímavost která z toho plyne, je korelace mezi slabými slunečními cykly kdy jsou magnetické fluktulace způsobené změnami magnetického pole Slunce minimální a údajná vyšší vulkanická aktivita Země.. čili když je Slunce aktivnější a změny magnetického pole nepravidelnější tak se tlumí vulkanická činnost na Zemi a naopak.. když je Slunce klidnější tak vulkanická aktivita na Zemi stoupá..

  5. Lopour napsal:

    Tak o tom, že by nějaké Apollo letělo k jižnímu pólu měsíce slyším poprvé…
    :-))

  6. MilAN napsal:

    Ty závěry jsou možná o tom, že maxima posledních 4 cyklů měla nižší aktivitu, ale vzhledem k tomu, že procházíme teď slunečním minimem, tak uvažované mise směřují právě do maxima sl. činnosti. Takže to moc tedy nepřeje – ideální čas by byl teď.

  7. pbpitko napsal:

    No, analýza zo 4 cyklov určite nebude dávať dostatočne spoľahlivé predpovede, je možné že o nepríjemne prekvapenia nebude núdza.
    pb 🙂

Napište komentář k pvm

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.