Johns Hopkins Applied Physics Laboratory (APL) v Laurelu v Marylandu vede mezinárodní skupinu vědců a techniků studující možnosti mise do neprozkoumaného prostoru za sférou vlivu našeho Slunce, kterou z velkou nadsázkou nazývají první mezihvězdnou misí. APL chce navázat na misi sondy „New Horizons“, kterou laboratoř připravila a vede. Ralph McNutt, vedoucí studie „Interstellar Probe“ v APL říká, že práce týmu pokračuje dobře, a že předpokládá, že jimi připravené podklady pro posouzení v rámci příští Decadal Survey budou solidní. Skupina navrhuje doposud nejrychlejší let do mezihvězdného prostoru (téměř 6× rychlejší než let Voyageru 1, kterému trvalo překonat 121 AU za heliopausu 35 let – od 1977 do 2012). Navrhovaná sonda by měla za cíl dosáhnout vzdálenosti téměř 1000 AU (145 miliard km) od Slunce. McNutt vedl i zpracování příspěvku předneseného na 69. Mezinárodním astronautickém kongresu v Brémách v říjnu 2018: „Near-Term Interstellar Probe: First Step“ (První krok k blízké mezihvězdné sondě). V tomto příspěvku autoři vysvětlují, že další krok při cestě ke hvězdám bude vyžadovat prozkoumání technologických omezení, vědeckých vyvažování a kompromisů. Za takový krok považují navrhovanou sondu, jejíž čas, podle nich, již nazrál.

Kuiperuv pás a Oortuv oblak

Kuiperuv pás a Oortuv oblak
Zdroj: http://www.esa.int/

Současné uvažování o cestě do mezihvězdného prostoru začíná u předběžné, či přípravné, mezihvězdné sondy, schopné cesty do vzdálenosti cca 1 000 AU, při použití současných a v nedaleké budoucnosti dosažitelných technologií. Tento přístup je vhodný, jednak vzhledem k potenciální vědecké návratnosti, a jednak vzhledem k jejímu pozitivnímu vlivu na urychlení pokroku pohonných, komunikačních a snímacích technologií, jak řekl Paul Gilster, spisovatel a redaktor webové stránky Centauri Dreams, která diskutuje náměty na výzkum hlubokého vesmíru, vč. mezihvězných sfér. Gilster dodal „Učíme se akcemi a průnik daleko za heliopauzu nás naučí, co čekat v okolním mezihvězdném prostředí, kudy se v budoucnu naše rychlejší mise budou snažit prozkoumat objekty vnitřního Oortova mraku (jako je Sedna) a dostat se dovnitř vlastního Oortu“. (Oortův mrak se rozkládá přibližně od 1 000 do 100 000 AU od Slunce.)

Ohromné prostory ve vesmíru za heliopauzou — bublinou vytvořenou slunečním větrem – jsou pro nás terra incognita, řekl redakci Space.com. Dále poznamenal: „Nemůžeme ani přemýšlet o misích ke vzdálenějším cílům, bez zmapování nejbližšího terénu, abychom se naučili něco o nebezpečích, která by mohla ovlivnit zařízení, rušit komunikaci nebo dokonce zničit sondu“. Také dodal, že předběžná mezihvězdná mise je logickým pokračováním sondy New Horizons a obou Voyagerů. „Byla by to naše první sonda skutečně navržená pro průzkum mezihvězdného prostoru a mohla by představovat naší snahu dosáhnout cílů, které se dnes zdají být nedosažitelné, včetně (jednou) nejbližších hvězd.

Proxima_Centauri_b_shown_hypothetically_as_an_arid_rocky_super-earth

Umělecké znázornění Proximy Centauri B
Zdroj: Wikipedia

Marc Millis (fyzik zabývající se reaktivními pohony a zakladatel Nadace Tau Zero) řekl, že studie APL zaměřena na misi, která může být vypuštěna před rokem 2030 a dosáhnout vzdálenosti 1 000 AU během 50 let, je založena na budoucím prohloubení toho, co již nyní víme, že jsme schopni provést. „Je to rozumný kandidát pro příští misi do hlubokého vesmíru“ řekl Millis redakci Space.com. „Není to skutečná mezihvězdná mise. Je lepší o ní mluvit jako o přípravné mezihvězdné misi.“ Millis zdůraznil, že Voyager 1 uletěl během čtyř dekád v kosmu asi 142 AU a, i když přípravná mezihvězdná mise bude prozkoumávat mnohem vzdálenější sféry, nedostane se ve skutečnosti nikam do blízkosti jiného hvězdného systému. Tisíc AU představuje asi 0,016 světelného roku, zatímco nám nejbližší hvězda – Proxima Centauri je vzdálená asi 4,2 světelného roku.

Millis řekl, že návdavkem k vlastní vědecké hodnotě, by také tato předpokládané mise mohla být využita k posouzení výzvev, které budou před budoucími sondami k exoplanetám. Dodal, že práce APL je jedním z mnoha existujících přístupů. „Ostatní se snaží o více ambiciozní mise, které potřebují různou míru technologického pokroku, od zdánlivě jednoduchých vesmírných plachetnic po velice pravděpodobně neuskutečnitelné pohony wharp rychlejší než světlo.“ Plánování futuristických mezihvězdných misí také vyvolává filozofické otázky. Podle Gilstera:  „Potřebujeme dosáhnout extrémních cílů, protože průzkum, zkoumání je to, co definovalo náš druh – naše cesty vždy posilovaly naše touhy.“

USS Enterprise

USS Enterprise / Star Trek
Zdroj: Wikipedia

Také dodal, že skutečně mezihvězdná mise byla dlouho považována za neuskutečnitelnou, nebo přinejmenším za nepraktickou. Ale nyní víme, že se postupně stávají dostupnými technologie, které takovou misi mohou umožnit. „Úspěšná mise k jinému hvězdnému systému nám může ukázat blízké potenciálně obyvatelné planety a pomoci nám využít vlastních zkušeností lidstva v kontextu miliard světů, kde může existovat život.“ dodal Gilster. „Z filozofického hlediska si nemůžeme pomoci. Musíme se dozvědět, co tam venku je, a jestli jsme sami ve vesmíru. První mezihvězdná mise přinese nové impulzy do vývoje pohonných systémů, s nevyhnutelnými dopady také pro cestování v naší vlastní Sluneční soustavě. Z kulturního a vědeckého hlediska je taková mise nezbytná. Je jen otázkou, kdy se uskuteční.“

Zpracováno podle článku Leonarda Davida na webu SPACE.com.

Co k tomu dodat? Jen snad to, že z toho mě hlava už bolet nebude. Nejsem přesvědčen, že jsme připraveni na mise, které budou vyžadovat dvě až tři generace pracovníků jen pro její řízení (a samozřejmě zajištěné super-dlouhodobé financování). To, co v mých očích přípravu takové mise podporuje, je předpokládaný rozvoj technologií (a příslib relativně krátké doby pro průlet kolem plynných obrů).