Rusko-italsko-americký Sojuz

Kosmická loď Sojuz MS-05 odstartovala v pátek 28. července, když na Bajkonur pomalu padala noc. Za pouhých šest hodin se loď dostala k ISS a připojila se na modul Rassvět. Po nezbytné kontrole těsnosti se posádka Sojuzu mohla setkat s trojicí, která už na stanici několik týdnů pobývá. Expedice s pořadovým číslem 52 tak je konečně kompletní. V dnešním článku se tradičně podíváme na astronauty, kteří se před pár dny dostali do vesmíru. A tentokrát bude čtení o to zajímavější, že mezi trojicí nebyl žádný nováček – všichni už v kosmu minimálně jednou byli. Jedná se tedy o loď zkušených mazáků, kteří navíc pochází ze tří největších agentur, které se na ISS podílí. Sojuz MS-05 je krásnou ukázkou mezinárodní podstaty ISS.

Sergej Rjazanskij

Sergej Rjazanskij
Zdroj: http://upload.wikimedia.org/

Sergej Nikolajevič Rjazanskij – velitel lodi – 42 let
Sociální sítě:

Tento rodák z Moskvy vystudoval v roce 1996 Moskevskou státní univerzitu, kde se věnoval virologii. Jeho další kroky vedly do Institutu lékařsko-biologických problémů (IBMP), kde se zaměřil na oblast letecké, kosmické a námořní medicíny. Čtyři roky po ukončení univerzity zde obhájil dizertační práci z oboru fyziologie a aby se nenudil, střihnul si i měsíc dlouhý simulovaný kosmický let v rámci experimentu SFINCSS.

Jeho srdce ale už mnoho let předtím zahořelo pro kosmonautiku. Během práce v Institutu zjistil, že má vhodné zdravotní předpoklady a souběžně se svou prací si získal místo tlumočníka. Nešlo ale jen tak o obyčejné tlumočení. Jednalo se o firmu, která organizovala lety ve stavu beztíže. Sergej si tak osahal stav, kdy jeho tělo zdánlivě nic neváží (byť jen krátkodobě) a navíc se zlepšil v angličtině.

Když v roce 2003 vyslovila Hlavní lékařská komise souhlas se zahájením kosmonautického výcviku, věděl, že se mu otevírají dveře k mnohem delšímu stavu mikrogravitace. Dalším krokem byl souhlas Meziresortní komise pro výběr kosmonautů a Sergej vstoupil do oddílu IBMP. Po všeobecném výcviku ve Středisku přípravy kosmonautů se stal v červenci 2005 kosmonautem-výzkumníkem a čekal na letovou nominaci.

Sergej Rjazanskij v modulu Rassvět.

Sergej Rjazanskij v modulu Rassvět.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org

Po sloučení kosmonautických oddílů přešel na přelomu let 2010 a 2011 do společného oddílu a jen krátce poté přišla letová nominace do expedic 37 a 38 na ISS. 25. září zaburácely motory rakety Sojuz-FG, na jejíž špičce byla kosmická loď Sojuz TMA-10M. V jejích útrobách seděl Sergej Rjazanskij v roli palubního inženýra. Společnost mu dělal velitel Oleg Kotov a Michael Hopkins. Po šesti hodinách se loď připojila k ISS a trojice se stala součástí 37. dlouhodobé expedice. Tady se sluší poznamenat, že na novou trojici čekali kolegové ve složení Fjodor Jurčichin, Luca Parmitano a Karen Nyberg. Právě s Jurčichinem se stejná věc opakovala i při současném letu.

Ale zpátky do roku 2013. Sergej během svého 160 dní dlouhého pobytu ve vesmíru absolvoval hned tři výstupy do volného prostoru s celkovou délkou 20 hodin a 5 minut. První byl s Olegem Kotovem a obnášel předání olympijské pochodně před hrami v Soči. 5 hodin a 50 minut dlouhý výstup navíc obsahoval i návrat materiálových vzorků. Druhý výstup byl také zajímavý a dokonce rekordní. Opět s Olegen Kotovem měl za úkol připojit dvě kamery a natáhnout k nim kabely. Kamery ale nefungovaly správně a kosmonauti je měli vrátit zpátky do útrob stanice. To spolu s dalšími úkoly způsobilo, že se výstup protáhnul na 8 hodin a 7 minut, což je dodnes nejdelší výstup v ruských skafandrech.

I třetí výstup provedl Sergej Rjazanskij s Olegem Kotovem. Kosmonauti při něm dokončili úkoly, které nestihli při poslední procházce a nainstalovali obě kamery znovu. Ta s vysokým rozlišením fungovala správně, ale její kolegyně se středním rozlišením stále zlobila. Tento výstup trval 6 hodin a 8 minut. Sojuz TMA-10M se na Zemi vrátil 11. března 2014 a Sergej čekal na další nominaci. Té se brzy dočkal a mohl se začít chystat na svůj druhý kosmický let – do něj už vstupuje jako velitel kosmické lodi, což je logické – je to jediný Rus na palubě. Sergej Rjazanskij je ženatý a má tři děti.

Paolo Nespoli

Paolo Nespoli
Zdroj: http://upload.wikimedia.org/

Paolo Angelo Nespoli – palubní inženýr 1 – 60 let
Sociální sítě:

Narodil se v Miláně a jeho studijní kroky jej zavedly do Pisy na vojenskou výsadkářskou školu, kde se z něj stal instruktor-výsadkář. Tato kvalifikace jej přivedla do italských výsadkových jednotek – mezi roky 1982 a 84 sloužil v Libanonu, ale pak se vrátil do školních lavic. O rok později nastoupil na Polytechnickou univerzitu v New Yorku. Začal cítit, že v armádě není jeho místo a tak ji v roce 1987 opustil s hodností majora. O rok později získal bakalářský titul v oboru leteckého a kosmického strojírenství, který o rok později rozšířil na titul magisterský a o další rok později už z něj byl inženýr, přičemž studia dokončil na univerzitě ve Florencii.

V roce 1989 získal zaměstnání ve Florencii ve společnosti Proel Tecnologie, kde měl na starost výrobu dílů pro italskou družici TSS.  V témže roce se přihlásil do 2. výběru astronautů italské kosmické agentury. Dostal se mezi deset finalistů, ale vybrán nakonec nebyl. O dva roky později už pracoval v Kolíně nad Rýnem, kde sídlí středisko přípravy evropských astronautů. Evropské kosmické agentuře pak už zůstal věrný i v dalších letech. V roce 1995 přešel do Evropského střediska kosmických výzkumů a technologií (nizozemský ESTEC u Noordwijku). Pracoval zde třeba na experimentech v rámci programu Euromir. Roku 1996 si krátce odskočil do Johnsonova střediska v Houstonu, ale jinak zůstal Evropě věrný.

Paolo Nespoli na ISS v rámci mise STS-120

Paolo Nespoli na ISS v rámci mise STS-120
Zdroj: http://upload.wikimedia.org/

V roce 1998 zkusil své štěstí znovu a v rámci 3. italského výběru byl v červenci zařazen mezi evropské astronauty. Už v srpnu se s kolegy začal připravovat na úlohu letového specialisty na Johnsonově středisku. Letová nominace přišla v červnu 2006 a šlo o pozici letového specialisty na misi STS-120. Itálie tehdy jeho místo získala od NASA výměnou za výrobu víceúčelových modulů pro ISS. Ke startu došlo 23. října 2007 a raketoplán Discovery vezl na ISS modul Harmony. Celá mise trvala 15 dní, 2 hodiny a 24 minut.

Téměř přesně po roce – v listopadu 2008 se Paolo Nespoli dočkal nominace do záložní posádky 24. dlouhodobé expedice na ISS. Součástí toho ale bylo i jmenování do letové posádky 26. dlouhodobé expedice. O rok později NASA jeho nominaci potvrdila a tak už jeho druhé cestě na ISS nic nestálo. Start lodi Sojuz TMA-20 přišel 15. prosince 2010 a společnost mu dělal ruský velitel Dmitrij Kondratěv a Američanka Catherine Coleman. Let ke stanici tehdy trval dva dny a po spojení se trojice stala součástí 26. dlouhodobé expedice. V rámci střídání posádek následně tato trojice přešla do 27. dlouhodobé expedice a v květnu 2011 přišel čas návratu. Jeho druhá kosmická mise trvala 157 dní, 1 hodinu a 27 minut.

Paolo Nespoli s Robonautem při 26. dlouhodobé expedici.

Paolo Nespoli s Robonautem při 26. dlouhodobé expedici.
Zdroj: http://upload.wikimedia.org/

U Paola Nespoliho stojí za zmínku jeho výška – vyrostl totiž na 188 centimetrů, což z něj dělá jednoho z nejvyšších astronautů vůbec. Do starších lodí Sojuz by se vůbec nevešel, protože ty měly přísnější limity na výšku kosmonautů. Před několika lety ale prošla tato loď modernizací, takže se do jejích křesel může posadit i takto vysoký astronaut. Paolo Nespoli navíc patří i mezi nejstarší astronauty, kteří letěli do vesmíru. Na rekord Johna Glenna to sice rozhodně nestačí, ale i tak stojí jeho fyzička za smeknutí klobouku.

Randolph Bresnik

Randolph Bresnik
Zdroj: http://upload.wikimedia.org/

Randolph James Bresnik – palubní inženýr 2 – 49 let
Sociální sítě:

Jeho rodištěm je Fort Knox v Kentucky, ale vyrůstal v kalifornském městě Santa Monica. V roce 2002 vystudoval letecké systémy na University of Tennessee, přičemž předtím se věnoval spíše matematice. Jeho kariéra byla po většinu času spojena s armádou. Sloužil ve Virginii, Texasu, Kalifornii, nebo na Havaji, ale především na Floridě.

Byl vybrán do školy testovacích pilotů amerického námořnictva, kde létal třeba na F/A-18 u letky VX-23. Během kariéry osedlal i další letouny – F/A-18 A-D, F/A-18 E/F, T-38 Talon, nebo T-2 Buckeye. V rámci programu F/A-18 A-F figuroval dokonce jako projektový koordinátor. V roce 2003 byla jeho jednotka v rámci bojů v Iráku přesunuta do Kuvajtu, odkud létal na bojové mise v F/A-18.  Během své armádní kariéry zvládl nalétat více než 5 000 hodin.

Mezi roky 2004 a 2006 prošel základním výcvikem pro astronauty a v rámci výběru z roku 2004 byl jedním ze dvou vybraných pilotů. Chvíli pak čekal na letovou nominaci. Dočkal se jmenování do posádky mise STS-129, která v listopadu 2009 vyrazila vstříc ISS. Raketoplán Atlantis tehdy na stanici přivezl zásoby a zajistil výměnu posádky. Bresnik při této misi absolvoval dva výstupy (v rámci STS-129 šlo o druhou a třetí kosmickou vycházku) s celkovou délkou 11 hodin a 50 minut.

Randolph Bresnik při výstupu do volného prostoru u evropského modulu Columbus.

Randolph Bresnik při výstupu do volného prostoru u evropského modulu Columbus.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org

V prvním případě s ním vystoupil Michael Foreman a dvojice měla za úkol instalovat antény a kabeláž, nebo instalovat jednotky pro bezdrátový přenos videosignálu z kamer. Výstup trval 6 hodin a 8 minut. Druhou procházku absolvoval s Robertem Satcherem a astronauti během 5 hodin a 42 minut dlouhého výstupu připojili k modulu Quest novou kyslíkovou nádrž, přičemž celá její sestava vážila skoro 550 kg. Kromě toho prováděli několik menších úkolů a nainstalovali desky s experimenty.

Mise skončila 27. listopadu a trvala 10 dní, 19 hodin a 16 minut. Zatímco Randy, jak mu všichni říkají, pobýval ve vesmíru, porodila jeho manželka Rebecca dceru Abigail Mae. Kromě ní pár ještě vychovává adoptovaného chlapce. Zatímco Bresnik čekal na další letovou nominaci do vesmíru, dočkal se zařazení do podvodní mise NEEMO 19. Sedmidenní analogové studii, která začala 7. září 2014 dokonce velel.

Posádka Sojuzu MS-05. Zleva Nespoli - Rjazanskij - Bresnik.

Posádka Sojuzu MS-05. Zleva Nespoli – Rjazanskij – Bresnik.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org

Astronauti ze Sojuzu MS-05 přešli do 52. dlouhodobé expedice, kde se připojili k Fjodoru Jurčichinovi, Jacku Fischerovi a Peggy Whitson. Až se v září na Zemi vrátí Sojuz MS-04 a vezme s sebou Jurčichina, Fichera a Whitson, začne 53. dlouhodobá expedice. Té bude velet Randolph Bresnik a trojice astronautů, o kterých byl dnešní článek, bude čekat na nové kolegy. Alexander Misurkin, Mark Vande Hei a Joe Acabá přiletí v Sojuzu MS-06, jehož start je plánován na 12. září.

Odlet Sojuzu MS-05, o kterém jsme si dnes povídali, je zatím v harmonogramu nastaven na 14. prosince letošního roku. Během čtyři a půl měsíce dlouhého pobytu by měli kromě mnoha vědeckých experimentů přivítat i několik zásobovacích lodí – Progress, Dragon a Cygnus, přičemž vyloučený není ani výstup do volného prostoru. Na přelom října a listopadu jsou plánovány celkem dva. Paolo Nespoli se během kosmického pobytu stane rekordmanem mezi italskými astronauty v souhrnné délce kosmického pobytu, když předběhne Samanthu Cristoforetti. Randolph Bresnik zase na stanici oslaví 50. narozeniny.

Zdroje informací:
https://www.nasaspaceflight.com/
https://cs.wikipedia.org/
https://www.jsc.nasa.gov/
http://www.spacefacts.de/
http://spaceflight101.com/
https://cs.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
http://www.esa.int/
https://cs.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://cs.wikipedia.org/
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/…/1164px-Soyuz-MS-05-Mission-Patch.png
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/69/Sergey_Ryazansky_2013.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/ISS-37_Sergey_Ryazansky_in_the_Rassvet_module.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/60/Paolo_A._Nespoli_2016.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4a/S120e006445.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/45/Randolph_J._Bresnik.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/STS-129_EVA2_Randolph_Bresnik_4.jpg

Rusko-italsko-americký Sojuz, 5.0 out of 5 based on 13 ratings
Pin It
(Visited 1 890 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (13 votes cast)
(Visited 1 890 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


21 komentářů ke článku “Rusko-italsko-americký Sojuz”

  1. Lopour napsal:

    V článku je rozpor – buď Randolph Bresnik oslaví ve vesmíru padesátiny, nebo mu je 39 let.
    Ale jinak samozřejmě díky za zajímavé čtení!

  2. Peter P napsal:

    Skoda, ze ta spolupraca funguje momentalne len v oblasti kozmonautiky. Mozno by bolo dobre aby USA a Rusko vytvorili nejaku reconciliation committee, ktora by bola tvorena bývalými kozmonautmi a astronautmi. Urcite by doazali najst spolocnu rec 🙂

  3. Zdeněk napsal:

    A italský kosmonaut nemá rodinu a děti?

  4. Jirka napsal:

    Takže v tomto případě bude více méně Sojuz pilotovat Ital? Jestli si dobře pamatuji z výkladu Mika Fincka (https://www.youtube.com/watch?v=b81ojamWutU), Sojuz více méně pilotuje 1. palubní inženýr (se souhlasem velitele), který má nejlépe na dosah všechny důležité ovládací prvky. Velitel může loď ovládat, ale potřebuje “ukazovátko”, aby dosáhl na čudlíky. 2. palubní inženýr (nebo účastník letu) je trochu mimo.

    • maro napsal:

      No ale jen jako takový vykonavatel příkazů. Ke každému zmáčknutí tlačítka potřebuje příkaz či souhlas velitele. Něco jako když kapitán lodi zavolá do podpalubí “plno praou vpřed” a strojníci povel realizují. Periskop má před sebou velitel a pokud je nutné přejít na manuální řízení, tak to samozřejmě ovládá zase velitel z centrálního křesla.

  5. Andrej napsal:

    U astronauta Randyho Bresnika opravte prosím prvú vetu v druhom odseku “Byl vybrán do školy testovacích pilotů amerického námořnictva, kde létal třeba na F/A-18 nebo na VX-23.” VX-23 je testovacia a vyhodnocovacia letka US Navy a nie lietadlo, takže lietal na F/A-18 u letky VX-23. Inak už tradične super prehľad o posádke 🙂 Vďaka 🙂

    • Dušan Majer napsal:

      Díky za upozornění, opraveno.

    • Rudolf Šíma napsal:

      Díky, já pořád přemýšlel, co je to za káru. Myslel jsem, že to je překlep a že jde o YF-23, soupeře Raptora. A vyhledávač mi nic neprozradil. 🙂

      • Jirka Hadač napsal:

        Kluci, vy to berete teda hodně poctivě. Já to přeletěl očima, pokýval jsem moudře hlavou a řekl si, že jsou to šikovní kluci s bohatými zkušenostmi. 🙂

        • Rudolf Šíma napsal:

          Jo, taky to nijak nepřeháním, ale když se dočtu, že někdo lítá Horneta, tak zbystřím. Viděl jsem letku Blue Angels řádit nad Alcatrazem v Sanfranciském zálivu, fantastická podívaná. Když uvážím, že US NAVY má těch aeroplánů ve službě 1300 (včetně Growlerů), hned se mi líp spí. 🙂

        • maro napsal:

          F-18 Hornet je nejkrásnější americké letadlo. Mohl jsem si ho prolézt v Bratislavě někdy v devadesátkách na jednom leteckém dni a byla to fakt paráda.

  6. jandys napsal:

    super clanek s peknym souhrnem informaci o novych clenech posadky.
    prosim muzete opravit dva preklepy na konci clanku? Bresnik ma adopTovaneho chlapce a hned za tim je Nespoli u spolecne fotky prejmenovan 😉

Napište komentář k Peter P