Obraz komety Siding Spring v datech vesmírných lovců

Obraz komety Siding Spring v datech vesmírných lovců

23. října 2014

Na horních dvou snímcích HiRISE je vidět jádro i vnitřní oblast komy, spodní (s delší expozicí) ukazují vnější část komy, která přechází v ohon.

Od blízkého průletu komety Siding Spring kolem našeho rudého planetárního souseda uběhlo už několik dní, ale i když všechny tři kosmické agentury (NASA, ESA a ISRO) upozorňovaly na dodatečný čas, který potřebují k příjmu a následnému zpracování dat, přesto do středečního večera nebyly k dispozici snímky všech robotických misí, ale u takových událostí je zkrátka třeba trpělivě čekat. Snímání nebylo jednoduché a rozlišení na tu vzdálenost velmi malé (kamery a detektory sond jsou přeci jen navrženy pro zkoumání blízké planety, ne malých celestiálních objektů). Všechny zajímavé fotografie se budeme do článku snažit doplnit tak, jak se objevovaly chronologicky.

Automatizované mise úspěšně odeslaly telemetrická data o stavu svých přístrojů, takže už v noci z neděle na pondělí a v průběhu prvního pracovního dne po víkendu bylo jasné, že celou událost přečkaly bez újmy.

Jak už bylo uvedeno v předchozím článku, kromě roverů na povrchu planety musela většina sond změnit polohu, aby dostala přilétávající kometu do zorného pole svých pevně fixovaných kamer a detektorů, což mělo za následek vychýlení jejich vysokovýkonových antén směrem od Země. Proto bylo zasílání dat pozemním stanicím zkomplikováno menším datovým přenosem (i to je jeden z důvodů prodlevy uveřejňovaných snímků). Prim totiž hrála nezbytná data o stavu sond – ta jsou samozřejmě z bezpečnostních důvodů nadřazena jakýmkoli dalším vědeckým datům.

Proto měla většina živých webových přenosů spíše symbolický charakter – šlo přece jen o významnou vědeckou událost, ale nechyběly v nich ani zajímavé snímky a informace. Jen trochu nekorelovaly s nažhaveností mnoha uživatelů, kteří očekávali dramatické a úchvatné záběry, kterými nás za poslední měsíc dostatečně zásobuje Evropská kosmická agentura zaštiťující poslední fázi desetiletého fenomenálního programu sondy Rosetta.

Webcasty další a živé přenosy
Ty bych rozdělil do dvou skupin. Jednak na ty oficiální a na ty neformální. Dále pak na ty zaměřené na konkrétní mise a telecony obecné. Poslední (a velmi sympatickou) skupinu tvořily přenosy astronomické: Opět si při jejich sledování člověk uvědomil, jak se neustále ztenčuje hranice mezi profesionály a amatéry a jak se dnes můžou odborníci spolehnout na data zaznamenaná v malé observatoři na přilehlé zahradě astrofotografického nadšence. Než přejdeme k výsledkům snímkování nákladných misí profesionálních vědců, dovolte mi za všechny zmínit alespoň dvě fotografie – i když právě oba autoři už jsou tím příkladem smazávání hranic mezi „profíky“ a amatéry. Jde o dva ostřílené lovce celestiálních úkazů Damiana Peache a Rolanda Ligustriho.

Snímek Damiana Peache z doby před těsným průletem. Jak kometa, tak planeta Mars se od nás v té době nacházely ve vzdálenosti 243 milionů kilometrů. Zdroj: http://www.universetoday.com/

Snímek Rolanda Ligustriho – AU SSO itelescope.net.

Snímek Rolanda Ligustriho – AU itelescope.net. Zdroj: http://www.universetoday.com/

Když už jsme takto nakousli astronomii, nejdříve zmíním dva přenosy (odkazy na všechny webcasty najdete pod článkem). Osm hodin před přiblížením začal webcast iTelescope.net – PACA, ve kterém hostovali ostřílený astrofotograf Paul Stewart z novozélandského Timaru a Padma Yanamandra-Fisher z kalifornského Space Science Institute, která se zabývá meziplanetární hmotou, kometami i asteroidy a už byla členkou astronomického týmu komety ISON a rovněž současného týmu zabývajícího se kometou Siding Spring. Zájemcům o astrofotografii bych jej doporučil, ale vzhledem k času přenosu se nedalo moc převratných informací očekávat.

Druhý přenos režíroval italský astrofyzik Gianluca Masi v rámci projektu Virtual Telescope Project se sídlem na italské observatoři Bellatrix a podporován několika neziskovými organizacemi pro popularizaci vesmírného výzkumu, jako jsou Planetary Society nebo Universe Today. Bohužel tou dobou osazenstvo observatoře několik hodin před samotným přiblížením zápasilo nejen s náročnými pozorovacími podmínkami (celé divadlo se odehrávalo nízko nad horizontem, kde vás ruší tlustá vrstva atmosféry), do toho se navíc zhoršilo počasí a observatoř čelila poměrně silné střídavé oblačnosti, přesto Masi dovedl přenos do zdárného konce.

Asi nejzajímavější přenos proběhl v rámci projektu Slooh, což je automatizovaný pravidelný monitoring oblohy, jenž je rovnou opatřen rozhraním pro webové prohlížeče. Jeho sítě teleskopů se nachází ve Španělsku a Chile – má tak možnost monitoringu obou zemských polokoulí. A to podstatné – tohoto projektu se účastní mnoho zajímavých vědců a popularizátorů astronomie, takže Slooh-casty jsou za poslední roky čím dál sledovanější.

C/2013 A1 (Siding Spring) 4,8 úhlových minut od Marsu (19. 10. 22:19:46 SELČ) Zdroj: ESA’s Optical Ground Station, Tenerife na Kanárských ostrovech, 1m teleskop (sever je v levé části snímku). Fotografie vznikla rovněž ve špatných pozorovacích podmínkách pouhých 17° nad jihozápadním obzorem. Výsledný snímek nepříznivě ovlivnila vysoká vlhkost vzduchu a silný vítr. Zdroj: http://blogs.esa.int/

Na detailním snímku je vyznačena pozice komety proti daleko jasnějšímu Marsu. Zdroj: http://blogs.esa.int/

Obzvláště druhá část přenosu, která začínala pro našince v trochu nekřesťanskou hodinu, byla moc zajímavá. V té době si to už Siding Spring svištěla od Marsu směrem ke Slunci (v periheliu se bude nacházet už tuto sobotu). Hodně působivý byl snímek z jejich chilské observatoře, kde už byla kometa relativně k Marsu na opačné straně než na předchozích snímcích z pátku a soboty. V té chvíli si uvědomíte tu rychlost a jste vlastně rádi, že je ve vesmíru vzduchoprázdno. Siding Spring by jinak v tom průvanu odfoukla z blízkosti Marsu všechny sondy včetně obou roverů…

Někdy kolem půl čtvrté přišla dobrá a asi nejvíce očekávaná zpráva: Sondy NASA MRO, Mars Odyssey a MAVEN jsou v pořádku a vesele odesílají svá data k přijímači DSN v americkém Goldstone, i když v tu dobu už začala datový přenos přebírat stanice v australské Canbeře. Asi hodinu předtím ohlásil příjem telemetrie i evropský tým Mars Express a krátce nato ISRO oznámila bezproblémový chod mise MOM, jejíž telemetrie byla v rukou australské stanice DSN (spolu se sondami SOHO, Cassini a DAWN). V podstatě „finale grande“, je čas jít spát.

Dvouhodinová sekvence přiblížení z 19. 10. autorky Jeanetty Lamb z Austrálie (19:05 – 21:00 místního času)
Obraz je horizontálně zrcadlově převrácen proti tomu ze severní polokoule.

Rovněž přenos Evropské kosmické agentury byl rozdělen na dvě části. První byla ta oficiální a řešila se v ní hlavně geologická minulost Marsu v rámci dlouhodobého výzkumného programu sondy Mars Express. Závěrem přenosu se bohužel objevily technické problémy, proto byla druhá část přesunuta pod webcast Google Hangout. Ta už probíhala více neformálně – přednáškovou aulu a muže v úžasně padnoucích drahých oblecích vystřídali mladí hošíci v obnošených mikinách přímo z Mission Planning Room, čili z „liščího doupěte“, kde se každý týden schází jednotlivé týmy při plánování dalších úkolů. Tady už jsme se mohli dozvědět víc o konkrétních problémech a jejich technických řešeních a samozřejmě došlo i na srovnání Siding Spring a komety 67P v hledáčku sondy Rosetta.
Data obou roverů
Chronologicky se prvními vlaštovkami staly snímky obou marsovských roverů vzhledem k běžnému komunikačnímu režimu se Zemí. Z čehož ten pořízený kamerou Mastcam roveru Curiosity byl zaznamenán ještě před přiblížením komety v době, kdy ji nemohly palubní kamery zachytit (Sol 782).

Montáž ze snímků levé kamery zařízení Chemcam z 19. 10. před přiblížením komety. Zdroj: https://plus.google.com/

Snímek Navcamu z 19. 10. obsahuje velké procento šumu. Dole je úpatí kráteru Gale. Zdroj: http://www.universetoday.com/

Ještě v pondělí odpoledne nebylo zcela jasné, jestli jsou fotografie roveru z 19. 10. (Oppo Sol 3817) prvními zachycenými snímky komety. Objekt uprostřed zorného pole vypadal slibně. Při porovnání z předchozího Solu 3212 stejného místa oblohy rozmazaný objekt chyběl. Nedělní fotka byla pořízena ve 4:13 ráno lokálního času. Slunce bylo v té době 25 stupňů pod horizontem. Rozlišení kamer Opportunity dovoluje zachytit na obloze objekty od +3,5 mag do cca +6-7 mag.

Jde o snímek Siding Spring? 19. 10. 2014, Sol 3817. Zdroj: http://mars.nasa.gov/

Druhý snímek vozítka Opportunity Zdroj: http://www.universetoday.com/

Upravený a zvýrazněný snímek Opportunity. Zdroj: http://mars.nasa.gov/

Dodatečné určení polohy hvězd na snímku Pancam, které potvrdilo, že mlhavý objektv zorném poli je Siding Spring Zdroj: http://www.nasa.gov/jpl/

První stěžejní pixely pro přesnější odhadnutí velikosti jádra
Hned v pondělí po ránu mě v počítači uvítal snímek kamery HiRISE americké sondy MRO. Brilantní kamera nezklamala ani tentokrát a na vzdálenost 138 000 km prováděla snímkování s rozlišením 138 m/pix. Nejstřízlivější předběžné odhady velikosti jádra (cca 700 – 1000 m) byly vcelku trefné. Současné odhady velikosti jádra se blíží 500 metrům (velikost nejsvětlejší oblasti na snímcích má 2 – 3 pixely).

Na horních dvou snímcích HiRISE je vidět jádro i vnitřní oblast komy, spodní (s delší expozicí) ukazují vnější část komy, která přechází v ohon.
Zdroj: http://photojournal.jpl.nasa.gov/

Odkazy webcastů:
SLOOH – http://live.slooh.com/stadium/live/comet-siding-spring-swings-by-on-a-close-approach-to-mars
ESA (část I) – http://livestre.am/6XD
http://www.livestream.com/eurospaceagency
ESA Google Hangout (část II) – https://www.youtube.com/watch?v=z1iyxouD38g
The Virtual Telescope Project 2.0, Giana Masi – https://www.youtube.com/watch?v=voBNsmkE7Ig
iTelescope.net – PACA collaboration – http://www.youtube.com/watch?v=GNDMAfxLRrs#t=12